Drž mě

3.

Přítomnost

Bydlím na koleji cca 15 minut od školy. Stalo se tak po nějakých věcech, co ani mně ani Terce na bývalém bydlení nevyhovovaly. Už jen jak přístup paní, tak dalších věcí. A kolej je pro nás prostě o dost vyhovující. 

,,Tak já jdu." řeknu Terce chvilku před půl osmou. ,,Ano, tak pa." ,,Pa." otočím se ve dveřích a vykročím ven na chodbu. Na konci chodby naskočím na výtah a dojedu do přízemí, ze kterého se dostanu ven a pak k autu. Byla jsem na to vše opět zvědavá. Další semestr, další zábava, akorát s tím rozdílem, že už bude tepleji a lépe. Zatím je venku ale jen březnové počasí. Rychle se posadím do auta, klíče strčím do zapalování a vyjedu z místa stání směrem ke škole. Cestou si samozřejmě zpívám. Auto u školy zaparkuji na volném místě, zamknu a mířím přímo ke Kamče, která na mě už čekala před budovou. ,,Ahoj." řekne směrem ke mně. ,,Ahoj." usměju se na ní a společně míříme do velké přednáškové místnosti, kde jsme měly mít první přednášku statistiky. Přednáška ubíhala pomalu. Nudilo mě to. Po úmorné hodině a půl konečně přišel konec a nás čekala další hodina, která díky bohu utíkala přeci jenom rychleji.

Sbalím si všechny své věci do kabelky, hodím na sebe bundu a společně obě vyrazíme do menzy. Věci si hodíme k volnému stolu a jdeme si pro oběd, který jsme měly objednaný. S talířem svého jídla se posadím, Kamča se posadí naproti mně a mlčky se pustíme do jídla. ,,Hele, jde ti manžel." hlavou ukážu na schody, po kterých do menzy přicházel Tomáš společně s Jirkou. ,,Ahoj." řeknu směrem k nim, když se přiblíží k našemu stolu. ,,Čau." řekne Kamča a s Tomem si dají pusu. ,,Ahoj." usměje se Jirka, hodí tašku k židli vedle mně a posadí se. Tom udělá to samé, ale z druhé strany vedle Kamči. ,,Vy nemáte objednaný oběd?" zeptá se jich ona. Oba jen zakývou hlavou, že nemají. ,,Ale půjdeme si objednat minutku." odpoví jí Jirka a začne se zvedat z místa. Tom ho samozřejmě nenechá jít samotného a následuje ho. Během chvilky už sedí zase u nás a pouštějí se do jídla.

Nás po jídle ještě čekali nějaké semináře a přednášky, takže jsme se s klukama musely rozloučit a utíkat na přednášku manažerských dovedností. Jelikož to byla přednáška, moc nás tu nebylo. Sedneme si do jedné z lavic a vyučující začne s úvodem do celého předmětu. Mluví o tom, co nás bude čekat, co budeme dělat na seminářích a tak všechno.

Cestou na další hodinu zahlédnu Adélu s její kamarádkou. Na začátku prvního semestru se bavily ve třech. Když jsem se s nimi na konci zkouškového začala bavit já, už byly vlastně jen dvě a tu třetí spíš jen využívaly, než aby s ní opravdu kamarádily. Obě zalezou do třídy. Já s Kamčou je vlastně následujeme a posadíme se před ně. Adéle měla uražený pohled a mně samozřejmě zajímá, co se děje a vlastně k tomu mi došlo i pití, proto z kabelky vyndám flašku a holky tak nenápadně následuju na záchod. ,,Co se děje?" otážu se ihned po příchodu. ,,Co by se mělo dít!" vyjekne na mě uraženě Adéla a zaleze do kabinky. ,,To bys měla vědět." přidá se její kámoška. ,,Aha, ale já to vážně nevím." otevřu flašku a strčím jí pod kohoutek. Adéle prudce otevře dveře kabinky. ,,Drž hubu!" zakřičí na mě. Naliju si do flašky vodu a podívám se na Adély kamarádku. ,,Měla bys být na Adél hodná, a vůbec od tebe tohle chování není hezký," koukám na ní stále s překvapeným výrazem, jelikož stále nevím o co jde, ,,stačilo by napsat upřímnou soustrast, když jí včera umřel pes." zavřu flašku jak kývnu hlavou a vypadnu ze záchodů. Ve třídě si sednu na židli a přemýšlím nad tím, co mi momentálně bylo řečené. Jsem snad já ta špatná, že jsem to nevěděla? Že vlastně to stories na Instagramu, které mi mělo dát signál, že se něco děje s jejím psem bylo volání po pozornosti? Že kdyby opravdu chtěla napíše mi to a nebude to cpát na sociální sítě. Vlastně ne, já nic neudělala špatně a ona se zachovala nemorálně. Strkat svého psa na Instagram a čekat, že se každý zblázní. 

Vezmu do rukou telefon a napíšu rychlou zprávu svému kamarádovi Honzovi. Ve zprávě mu popíšu vše co se momentálně stalo a on mi jako správný kamarád napíše, že to opravdu není moje vina a že Adéla je kráva, pokud to cpe na Instagram. Trochu ze mě odejde úzkost, kterou jsem přitom dostala. Celý seminář nad tím přemýšlím a po semináři mi to prostě nedá a vybalím všechno na Kamču, která jen nevěřícně kouká a nedokáže pobrat to, co jsem jí právě řekla.

Jak úžasný první den v novém semestru.