Druhá šance na lásku [ NejiLee, GaaraLee, SasuNaru] ✓ Na přání

Dvanáct

K Leemu domů se nakonec nevydal jenom Naruto a Gaara, ale přidal se i Sasuke, jenž opravdu nebyl horkou hlavou jako jeho partner a i jeho nejlepší kamarád. Vzhledem k tomu, že se Sabakem několik let studoval, znal ho až moc dobře a v letech, kdy s nimi lomcovala puberta se jeho kamarád choval stejně jako jeho partner. Avšak doufal, že narozdíl od něj z toho už vyrostl a dospěl.

Leeho srdce zběsile bušilo, když seděl na sedadle spolujezdce Uzumakiho auta a nervózně se díval z okénka na ubíhající cestu za ním. V krku měl až nepříjemně sucho, ale dlaně se mu naopak potily, že kdyby to bylo možné, vyždímal by si je. Sem tam nakouknul do postranního zrcátka, aby zkontroloval, jestli se druhé auto, v němž seděl Sasuke a Gaara, drží stále v závěsu za nimi. Drželo. Nehnulo se od nich na víc jak deset metrů. Potichu si povzdechnul a snažil se nabrat co nejvíc sil. Hlavně těch psychických.

,,Bude to v pohodě, věř mi," promluvil na něj blondýnek povzbudivým hlasem, ,,Buď to půjde po dobrým a nebo po zlým."

,,Bojím se zeptat, co tím myslíš," uchechtnul se Lee.

Naruto pobaveně myknul rameny.

,,Po dobrým to bude přece nejlepší, ne? Prostě si ten hajzl sbalí svejch pět švestek a vypadne. A nebo si sbalíš věci ty a půjdeš k nám. Smlouva je přece psaná na tebe, ne? A když ji vypovíš, tak se tak jako tak bude muset zdekovat z bytu. Případně ho můžeš nechat se sbalit před policajtama. Možností je spousta... A jestli to bude chtít po zlým... Bejt na jeho místě tak o tom ani neuvažuju," zachechtal se na konci, ,,Možná by pro něj bylo nejlepší, aby vůbec nebyl doma."

,,Tak jako tak bych z toho bytu nejradši vypadnul už na dobro," povzdechnul si znovu, ,,Bylo by tam na mě až moc vzpomínek. Ve většině těch nehezkejch... A hlavě... tak nějak nemám zájem se s ním už nikdy nikde potkat, tak bych radši změnil lokál."

,,Tomu rozumím, ttebayo," pousmál se blondýnek a na křižovatce zatočil doleva, ,,V každým případě to rozhodně dopadne pro tebe dobře."

Na moment se mezi nimi rozhostilo klidné ticho.

,,Měl jsem tohle udělat už dávno," zamručel pak Lee a cítil se mnohem uvolněněji.

,,Neříkám, že ne," zasmál se Naruto, ,,Jsem rád, že ti to konečně došlo, kámo."

***

Když čtveřice stanula před vchodovými dveřmi, jeden z tmavovlásku několik vteřin jenom strnule zíral na dveře a vnímal to, jak jeho srdce tluče jako splašené. Vzpomněl si na Narutova slova v autě o tom, že by bylo nejlepší, kdyby Neji nebyl vůbec doma. Jo, taky by se mu to tak líbilo. Rychle by si pobalil všechny věci mezitím, co by kluci hlídali a pak by se vypařil jako pára nad hrncem. Zítra by zavolal pronajímateli, vypověděl by smlouvu a šmitec. Neji by tam mohl zůstat do konce měsíce, případně do doby, než by skončila výpovědní lhůta, během které by samozřejmě Lee nájem neplatil (nebyl zas až takový idiot, aby svého bývalého i po rozchodu takhle vydržoval). Ano, to byl opravdu nejlepší scénář v jaký doufal, ale vzhledem k tomu, že pootočil klíčem v zámku a dveře cvakly, aniž by se klíč dotočil, jeho naděje se proměnily v prach. Neji byl doma.

Zhluboka se nadechnul, na vteřinu se ohlédnul přes rameno na ty tři a pak, co nejvíc odhodlaným krokem vkročil na chodbu. S každým dalším krokem, kterým se blížil do kuchyně se cítil víc a víc napjatě. Slyšel za sebou kroky ostatních a to mu možná dodávalo aspoň trochu odvahy, protože věděl, že za ním stojí.

Našel Nejiho klasicky sedět u kuchyňského barového pultu. Všimnul si, že se na něj otočil a nejdřív se na něj usmál od ucha k uchu, avšak o dvě vteřiny později, kdy se v místnosti objevili i další tři pro něj nezvaní hosté, jeho úsměv opadl raz dva.