003

11 1 0
                                    

Mám za to, že jen opravdu velkou náhodou mi bylo pod záminkou mise dovoleno se společně s doktorkou Augustinovou vydat do terénu a prozkoumávat tak krásu Pandory. Doktorka Augustinová se tak spolu se Spellmanem se pro tentokrát rozhodli vydat do krajiny v podobách svých avatarů a nebylo těžké odhadovat proč. Jejich obrovská, modrá těla vzbuzovala v krajině respekt a my jsme tak mohli téměř nerušení pokračovat ve sběru vzorků a prozkoumávání okolí. Naskytla se mi tak skvělá možnost poznat konečně Pandorské okolí a její přírodu mimo dveře laboratoře a vyprávění z úst mých přátel– ne že bych si však každé této jediné chvíle snad nevážila. A poprvé v mém životě jsem na vlastní oči spatřila semena posvátného stromu— jejich drobné tělíčka jež se v mém okolí vynořily a s lehkostí proplouvaly v mé blízkosti se téměř lehkostí podobaly chmýří či drobným vílám. Grace je nazývá dobří duchové, taky mi říká, že mám nesmírné štěstí, jelikož se neobjevují náhodou. Nebylo poprvé co jsem o nich z úst doktorky slyšela, byli to posvátné mírumilovné entity Pandory. Nerozumím však, jak by si Grace mohla myslet, že bych kdy v příběhu Pandory měla svést větší roli. A pokud ano, jakou?
—Juliette Quaritch, 2153

O PATNÁCT LET POZDĚJI OD VELKÉ BITVY, KOSMICKÝ RAKETOPLÁN POBLÍŽ PANDORY, 2169

Juliette tiše seděla a sledovala posádku okolo ní. Vysoké šlachovité těla s dlouhým ocasem a copem... to nyní představovala i ona. Tím byla i ona. Když se poprvé probrala a prudké bílé světlo jí narazilo do očí netušila co se děje ani kým je, mít historii a přesto neznat samu sebe bylo nanejvýš nepříjemné. Stejně jako být v blízkosti dalších avatarů zde, proč tomu tak bylo však stále nedokázala říct. Byla přeci jednou z nich, ačkoliv byla přeci jen nyní mnohem mladší– vlastně spíše stále dítě, i ona však byla mariňákem, vojákem. Proč se tedy cítila mezi nimi tak cize, proč se jí celá tahle situace vůbec nezamlouvala? Pohlédla na blížící se Pandoru a vzápětí na svého– jak jí bylo ostatně během úvodního videa řečeno, otce který nejspíše ukončoval svou řeč, jelikož na ni významně pohlédl. Juliette jen kývla hlavou, ačkoliv neměla jediné tušení jaký význam jeho slova vlastně měla. Ovšem i to málo stačilo, jelikož Quaritch spokojeně kývnul hlavou a otočil se zpět na příchozího vojína, nevěnujíc ji tak už žádnou pozornost.

Ona sama byla z nepochopitelného důvodu ráda, jeho pohled v ní způsoboval nevoli, kterou nedokázala přemoci. Opět se opřela do sedadla a naposledy na dlouhou chvíli sledovala planetu Pandoru, než se její oči pomalu zavřely a ona upadla do krátkého a nepříjemného polospánku, které doprovázel hluk okolí mírné otřesy raketoplánu. Rukama se objala, nohy si natiskla k tělu a usnula.

Když pak všichni po těžkém přistání konečně vystoupili na pevný povrch země, Juliette si nedokázala pomoci, ale opravdu si oddechla. Nasávat do nosu těžký vzduch pod tíhou horka a kovu, však nebylo něco co by se jejímu tělu příliš líbilo a automaticky se tak rozkašlala, čímž si vysloužila pobavené pohledy ostatních. Vzduch zde byl odporný, výpary se nesly jako těžké oblaka a ona hbitě ustoupila na kraj aby získala pevnou půdu pod nohama a vzduch do plic.

"Tak pojď mladá, utáboříme se než se nám tu udusíš." Pobaveně ji po zádech poklepe jeden z mariňáků, přesněji avatarů a Juliette se pouze lehce nuceně zasměje než se všichni rozejdou do rozsáhlé budovy, kde se jich ujme dvojice vojáků.

Juliette si nemůže pomoci, ale při pohledu na drobná tělíčka se musí pobaveně zašklebit. Jejich svalnatá těla se mocně vypínají skrze vojenskou uniformu, svým vzrůstem však budí dojem malého dítěte. Přemýšlela jak vypadala jako člověk ona. Byla tmavovlasá? Nedokázala určit ani to, jaká tehdy byla. Rozhlédla se, opravdu převyšovala v podstatě celou posádku lidí, oproti dospělým avatarům však věděla že musí ještě chvíli počkat, aby zde stanula ve své dospělé verzi.

Černovlasý muž se konečně zastaví před pokojem číslo 221 a pokyne k ní. "Slečno Quaritch, tento pokoj je pro vaši misi přidělen momentálně vám. Vevnitř naleznete vše potřebné pro klidný pobyt zde v těle vašeho avatara i krabici s osobními věcmi vašeho předchozího já."

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 14 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

BETWEEN THE EMBERS OF FIRE /avatarKde žijí příběhy. Začni objevovat