The young murder

escalator eats

Je ráno, mamka mě probudila, abych se oblékl a nasnídal. Vzal jsem si na sebe černý svetr a rolákem a na to černou mikinu, černé džíny a Converse. Poté jsem si dal hygienu a šel po schodech dolů do kuchyně. Vzal jsem si misku a do ní nasypal čokoládové kuličky a nalil mléko. Asi po půl hodině jsme jeli jen já a rodiče. Dojeli jsme k psychiatrovi a já počkal v čekárně, mezitím mé rodiče něco s psychiatrem řešili než mě pustí. Poté mne tedy pustili tam, stresoval jsem se.
Psychiatr: "Dobrý den Jacku, jmenuji se Rey Shammers, eh.. tvoji rodiče mi řekli co se ti všechno děje. Jaké to pro tebe je toto období?". Jack:" Dobrý den, je to trochu lepší než jsem byl v dětském domově. Tam mě pořád šikanovali, teď když to tak vezmu... Mohu jít domů do bezpečí.." psychiatr pochopitelně jemně kývl a odpověděl:" Máš nějaké negativné myšlenky?". Jack koukající zamyšleně na tmavý hnědý koberec a poté řekl:" Někdy ano.., někdy mám pocit, že mé pravé rodiče mě dali do dětského domova, protože měli problémy kvůli mně, tak se mě nejspíše zbavili.". Zasmál jsem se trochu, aby to nebylo bylo zlé, aby si nemysleli že jsem nějaký depresák už v devíti letech. Psychiatr na mně koukal a řekl:" To si nemysli, určitě je to jiný důvod. Podle toho co mi říkali tvé rodiče mám pocit, že si procházíš depresivním obdobím, který by se mohl ještě zlepšit.". Jack si řekl v hlavě pro sebe" Já... Ale nejsem v depresi.. jak to mám brát?.. co si budou myslet rodiče?.".  Asi po půl hodině, co jsem s ním mluvil, jsem předstíral, že jsem docela smutný a unavený. Naopak jsem hrál mou druhou roli „ vděčního za to, že někdo poslouchá můj život co je jen doslova o šikaně" Poté rodiče byli opět u psychiatra a já opět v čekárně. Docela jsem se bál, jestli psychiatr poznal zda jsem to celou dobu hrál či ne. Psychiatr:" Andreo, váš syn je sympatický klučina, který i přesto, že má každý den šikanu.., dokáže mluvit o svých problémech v pohodě. Ale je tady jedno velký ale..". Andrea: " Oh páni, když to říká mně, tak pláče. Jaké je tady velké ale?.". Psychiatr:" Váš syn trpí střední depresi, pokud bude hůř doporučíme vám antidepresiva. Pokud schvaluje.". Andrea:" Také bych řekla. A ano nebude problém, zavoláme vám až bude hůře. A mohu se na něco zeptat?" . Psychiatr:" Ano prosím?.". Andrea:" Co můžeme udělat, aby nás syn neměl šikanu každý den? Zkoušeli jsme snad vše..". Psychiatr:" doporučuji policii, takovou, že by mohla hlídat.". Jack sedící na židli v čekárně, a další lidé čekají. Jack usínal, ale nemohl si dovolit usnout uprostřed čekárny. Motala se mi tak hlava, chtělo se mi spát, láká mě se lehnout do postele a vypnout se z reality do snů, kde si žiješ svoje, kde tě nikdo neruší. Rodiče přišli a už jsme jeli domů. V autě jsem také malém usnul do říše snů. Nakonec jsme dojeli, a já se zeptal mamce:" Mami?, můžu se jít vyspat? Já vím sice je půl druhé odpoledne, ale nevadí to?". Mamka:" klidně jdi Jacku, dnes moc práce není, takže klidně jdi.". Dala mi pusu na tvář a já ji taky, poté jsem šel do mého pokoje, sundal jsem si ze sebe čisté oblečení. A oblékl jsem si domácí volný, zatáhl jsem závěsy a šel jsem spát.
GORE! Zdál se mi sen o tom, že jsem zabíjel kuchyňským nožem mého šikanátora. Líbilo se mi to. Přímo do krku, i hrudníku, ze kterého jsem mu vytáhl srdce. Byl jsem celý od krve, tak nepopsatelný pocit, že jsem celý zbarvení jeho krvi. Kéž bych se mohl koupat v jeho krvi, bazén plný krví od lidech, co mi způsobili trauma. Bazén plný nože a dalších zbraní. Vedu malování, protože vraždění je špatné. Uřízl jsem mu ve snu hlavu, a vyfotil jsem se s tím. Tak moc mě to fascinovalo, že se chci toho dočkat. Ne nejsem yandere, chci se jen pomstít.

Broskyyyy další kapitola a další trápení xdddd, držte palce. Čeká mi ve čtvrtek 30.5.2024. obhajoba ve škole. Budu rád za cokoliv.

DEATH KILLER BY DENIS

27.5.2024.