The young murder

Red sex

Warning! SEXUÁLNÍ ZÁŽITEK!! POKUS O SEBEVRAŽDU!

Už mi je nyní třináct, věci se změnily. Táta už moc nebýval doma, mamka v práci, bratr po škole odcházel ven a vracel se domů kolem půl osmé večerní. Sestra teprve chodila do třetí třídy, takže jsem doma byl s ní. Občas jsem si ji sebou vzal ven, aby jsem se taky bavil s Fredem. Jednoho dne jsme já, babička, děda, brácha a sestra byli na koupališti. Občas mi lidé říkávali již dávno, že vypadám jako holka, to protože prý, mám malé rysy jako holčina, akorát bez prsou. Mám stále středně dlouhé vlasy, takže se nedivím. Na koupališti jsem se bavil, protože s bratrem jsme se potápěli, a snažili třeba zadržet dech. Babička a dědeček na chvíli odešli, šli koupit něco na zub. Brácha šel někde čekat, protože měli přijít i jeho přátelé. Sestra se bavila se svou kamarádkou a já seděl na zemi a užíval si teplíčko od slunce. Přišli ke mně nějaký puberťáci kolem sedmnácti, a chytli mě. Vzali si mě do klučičích záchodech a dotýkali se mi do intimních partií. Dříve si mysleli, že jsem holka, a buzerovali mě typu:" Jsi žena?, Trans? Buzno, kde máš prsa holka. Měla bys zažít tvrdej sex, aby jsi poznala co je to být holkou a ne trans..,.." Svlékávali mě, chtělo se mi brečet, bylo to tak nepříjemné, když mi sundali spodní prádlo, zjistili, že jsem kluk. Začali se totálně smát, také pořád nepřestávali mě osahavat. Osahávali mě takovým způsobem, že byli skoro udělaní. Nikdy jsem si tohle nepřál, nikomu jsem nic nepřál, ale jim bych přál jen to špatné.. Chtěli, abych někomu vykouřil, rozhodně se mi nechtělo, ale jeden mi držel hlavu. Bylo to tak nechutné, nikdy na toto nezapomenu, u toho blow jobu jsem brečel. Po půl hodině co to vzdali, všiml jsem si, že nějak pořešili dveře, že nikdo nezjistil o co šlo na WC. Po chvilce co odešli jsem si zpátky oblékl kraťasy do bazénu, které jsem měl před půl hodinou. Udělalo se mi blbě a začal jsem blejt do záchodu. Byl jsem tak vystrašený k smrti, nevěděl jsem zda to mám říct prarodičům. Potom co jsem se podíval do zrcadla, měl jsem jejich cucaky, ještě víc jsem se rozbrečel, ale už jsem věděl, že musím jít za nimi. Na veřejnosti. Došel jsem za nimi, a vyděsili se. Babička si mě vzala do ručníku, byl jsem ledový. Babička": Broučku, co se ti stalo??..." Jack:" Babičko...pomoc.." Děda:" Tedísku, vypadáš hrozně, co se ti stalo? Třeseš se strachy..." Rozplakal jsem se, a řekl jsem tiše babičce:" babi.. byl jsem znásilnění..." Babička se zděsila a:" Cože?, to není možné... Ukaž mi prosím kdo ti to udělal..." Ukázal jsem a všiml jsem si, že se ty puberťáci smějí. Děda si je všiml a šel to nahlásit na policii. Babička svalila věci, např deky, ručníky,... Poté šla se mnou k autu a v autě mi podala čisté oblečení např tepláky, mikinu, tričko, spodní prádlo,.. všichni jsme čekali v autě a děda je před všemi lidmi seřval a přijela i policie. Babička mě u auta objímala já brečel. Poté co jsme jeli domů k rodičům, mamka plakala a také mě pořád objímala. Mamka:" A co ti všechno dělali?..." Spokl jsem knedlík v krku a řekl:" Nejdřív mě tam vzali, poté osahávali do intimních místech, zjistili, že jsem kluk, vysmáli se mi. Poté už chtěli, abych jim všem jaksi říkali vykouřit, a dal mi to už je nepříjemný říkat. Stydím se." Opět jsem brečel, mamka mě obejmula a hlásila mi hlavu. Babička byla šokovaná, dala mi pusu na hlavu a řekla mi:" Omlouvám se, že jsem tě nepohlidala těch deset minut... Opravdu se omlouvám.." Druhý den jsme šli k doktorovi, zda je vše v pohodě. Byl jsem strašně unavený, až jsem usnul v čekárně. Andrea(matka):" Pane doktore, je všechno v pořádku?" Doktor:" Ano, vše je v pořádku, žádné poranění, ani v intimních partií nic není, pouze váš syn upadá do silné deprese. Doporučuji kontaktovat psychiatra." Andrea:" Oh díky bohu, zkusíme to znova toho psychiatra." Doktor:" Znova? To zní špatné, pro vašeho syna to může být znamení k spáchání sebevraždě.. Ale držím palce." Andrea:" Ano to bohužel vím... Děkujeme nashledanou příště." Matka se vrátila zpět do čekárny a všimla si, že Jack spí s fialovými kruhy pod očima a opět studený. Probudila jsem ho a šli jsme do auta. Jedeme autem a Jack:" Mami? Jsou výsledky v pohodě?.." mamka:" Ano v pohodě, jenom musíme znova toho psychiatra..". Opět mě to zničilo. Mamka:" Neboj se zvládneme to.. neplakej..." Po půl hodině jsme byli doma já seděl na houpačce na zahradě a silné do mně šťouchali ty hlasy, myšlenky, cokoliv co ničí psychiku. Pořád jsem se třásl strachem, pořád jsem měl vykulené oči, červeně unavené oči. Fialové kruhy pod očima, a nateklé oči. Suché rty plné strachu. Žaludek zahalený bolestmi a hruď úzkostmi. Byl jsem studený, psychicky to nedávám. Mamka koukající na mě z okna a začne plakat také, mamka cítí, že není cestu kam se pohnout. Vstal jsem z houpačky a šel jsem si projít, i když je zataženo, mě déšť očividně nevadí. Celkem mě to uklidňuje. Potkal jsem při procházce Freda, moc rád mě viděl a běžel za mnou mě objat. Fred:" jsi v poho?" Jack:" bohužel ne, ale tobě věřím, pojď řeknu ti to." Někde jsme si sedli pod stromem v parku a vše jsem mu to řekl. Fred:" Brácho to je moc na tebe..., kdyby cokoliv řekni mi to a budu s tebou chodit ven, jsi na tenkém ledu, aby jsi to vzdal. Ty nesmíš zapomenout, že jsem tu já... Tvý rodiče, brácha sestra.." Objal jsem Freda, a poté mi Fred z jeho batohu dál pití a něco dobrého. Fred je starostlivá bytost v tomto světě, je to úžasný kámoš. Celkem smutné uvědomění bylo pro mě bylo, to že jsem jeho první kamarád. Kecali jsme, snažil se mi aspoň na chvíli napravit chvilku mého života, po traumem. I když jsem byl kousek od toho, abych se zase rozpadal brekem, stále mě utěšoval v něčem co mám rád, pořád mi ukazoval memes co nedávají smysl. Pořád mě lechtal, abych se smál, on ví, že jsem lechtivý a citlivý dohromady. Poté jsme si šli koupit zmrzliny, on to koupil, protože já u sebe neměl nic, max mobil. Koupil mi je tak i plyšáka, což nechápu, ale je moc hodný. Užili jsme si to. Už bylo půl desáté večer, měl jsem vyplý mobil úplně, takže jsem neřešil kdo mi volá nebo tak. Fred mě objal a rozloučili jsme se, jak jsem šel cestou domů tak jsem zapl mobil. Viděl jsem několik zmeškaných hovoru od mamky, babičky, dědy. Táta jak vidím se o mě nezajímá, zvedl jsem to mamce. A dal jí vědět, že jsem v pohodě, jen jsem se zdržel venku s Fredem. Cesta byla dlouhá, takže jsem sotva došel k parku, kde jsme byli. Za mnou šel jeden chlápek a já se opravdu bál. Chlápek doběhl přede mnou a řekl:" Dám ti pěsti, pokud mi nedáš cigára!" Já už pomalu plakal a nezvládal jsem to tak jsem zařval:" NECH ME UZ BÝT ZAZIL JSEM AI TOHO MNOŽSTVÍ ŠIKANY, BĚŽTE DO PÍČI" obešel jsem ho a naštvaný s brekem jsem utekl. Chlápek celkem nechápal. Při cestě jsem se uklidnil pustil jsem si písničky do sluchátek a snažil jsem se uklidnit, abych už dalšího nic neříkal doma. Poté jsem přišel domů, mamka tu nebyla, protože šla na noční, brácha byl u kámoše na přespávačce a sestra byla u babičky. Docela klid pro mě, ale něco mě začíná štvát. Ležel jsem v pokoji na posteli a hluboce dýchal, abych něco neudělal. Myšlenky:" Rodičům, prarodičům přiděláváš problémy, ty jsi ten problém v téhle rodině, měl by ses zabít, nikdo tě tu nepotřebuje, jsi boxovací pytel, hračka pro chlapy,..." Popadl jsem v koupelně žiletku, čistě nová. Sundal jsem si mikinu a tričko, a zdobil si ruce jizvami i na krku, na břiše, na hrudi,.. bylo to bolestivé z venku, ale uvnitř úleva, že si to zasloužím. Krvácel jsem množství krve, šel jsem do pokoje unavení do postele stále krvácející se nejvíce na rukou a v oblasti krku. Zamkl jsem si v pokoji, poté jsem si do ruky vzal alkohol a začal jsem jíst prášky co jsem našel v koupelně. Snědl jsem jich dvacet a hodně zapil alkoholem. Ještě jsem se párkrát podřezal na krku a na rukách, abych vážně odpadl do smrti. V půl páté ráno mamka chtěla jít ke mě do pokoje, začala bouchat dveřmi protože se strašně bála, viděla kapky krve od koupelně k směrem k mému pokoji. Poté opravdu otec přišel po měsíci domů a dveře mi odemkl tajnými klíčí. Mamka začala řvát a plakat strachy, doběhla ke mně a otec začal volat rychlou záchranku. Mamka se děsí tím co jsem dělal, snažila se mě probudit, abych ještě neodešel. Všimla si, že jsem zvracel na posteli. Budila mně, úplně že strachy, já brečel pomalu, i když jsem byl úplně mimo. Nechtěl jsem, abych ještě žil. Mamka byla ráda, že mě stihla ještě jaksi oživit, a probrat do života. Znova jsem se pozvracel, když mě zvedla. Ji nevadilo, že jsem ji poblel společenské šaty do práce. Jí šlo o můj život...<3

Zvládl jsem závěrečnou práci, nyní mám čas a tak jsem se rozhodl vám napsat muj oblíbený příběh 🤌Snad se vám líbí, i když je to divné, ale trvalo mi to xd.

DEATH KILLER BY DENIS
3.6.2024.