08

17 4 2
                                    

Lucas vylezl z okna na střechu pergoly a pak prostě skočil…

Při dopadu cítil strašnou bolest ruky ale snažil se na to nemyslet. Gabe, který slyšel velkou dunivou ránu se šel podívat co se děje. To co viděl mu vehnalo slzy do očí. Viděl Lucase jak se drží za ruku a nohu. Pak se podíval nahoru do otevřeného okna. Neváhal ani minutku. Okamžitě běžel za ním. Vzal ho do náruče a odnesl ho hned do auta.

Opřel ho o auto, vzal mu batoh, který dal do kufru a pak opatrně pomohl Lucasovi posadit se do auta. Oběhl auto a sklesle se posadil na místo řidiče. 

“Promiň, promiň že jsem neudělal nic…” řekl Gabe, vztekle bouchl do volantu a pak mu začaly téct slzy po tvářích.

“Gabe, ty za to nemůžeš. Ty si mi nic neudělal. To ty si mě bránil.” Lucas obejmul Gaba a dal mu pusu na čelo a rukou u utřel slzy z tváře.

“Děkuji ti za to.” Dodal, sykl bolesti a pak se odtáhl protože ruka ho neskutečně bolela. Hřál po pocit, že věděl že Gabe udělal všechno proto aby ho ochránil.

“Bolí to, zajedeme hned do nemocnice.” Gabe nastartoval auto a odjeli do nemocnice.celou cestu seděli mlčky. Lucas se držel za ruku a koukal z okna a Gabe se věnoval řízení.

Lucasovi zranění naštěstí nebyly vážné. Byla to jen zlomená ruka a pohmožděniny. Gabe byl celou dobu při Lucasovi, aby mu mohl co nejvíce pomoci. Když byl Lucas ošetřený šli nemocniční chodbou.

Oba mlčeli. Lucas proto, že ho zlomená ruka bolela a Gabe proto, že byl zklamaný. Byl zklamaný sám ze sebe a z toho, že nedokázal Alexovi zabránit, aby Lucasovi ublížil.

“Chceš něco koupit?” zeptal se Gabe Lucase, když procházeli kolem nemocničního bufetu.

“Ani ne, děkuji. Si hodnej.” Lucas se i přes bolest usmál na Gaba.

“Opravdu? Ani čokoládu?” Zeptal se Gabe. Cítil se opravdu špatně. I když mohl za to co se stalo.

“Ne, to je dobré. Jediné co teď potřebují je, dát si sprchu a lehnout si.” Lucas se vděčně usmál. Byl rád že je s ním Gabe.

“Dobře, pojedeme domů. Mamka mi už několikrát psala. Prý má o tebe strach.” Gabe šel pomalu vedle Lucase. Nemohl se na něj podívat. Měl zalepené kolouby na obou rukách a jednu ruku v sádře.

“Těším se až budeme doma.” Lucas se podíval na Gaba. Poznal že se něco děje. Takhle se ještě Gabe za těch pár měsíců co se znají nikdy nechoval.
“Gabe?” Dodal a chytil ho za ruku.

“Hmmm.” Zamručel Gabe a na Lucase se ani nepodíval.

“Můžeš se na mě podívat…. Prosím.” Zašeptal Lucas a upřeně se díval na Gába, který se konečně podíval na něj. V jeho očích viděl něco, co šlo jen těžko popsat.

“Gabe, ty za nic nemůžeš. Udělal si všechno, co si mohl udelat. Nemusíš si nic vyčítat. Já sám skočil. Nikdo mě nenutil, ale pořád to bylo lepší řešení než tam zůstat. Rozumíš?” Pokoušel se ho Lucas uklidnit. Bylo mu líto, že se takhle trápí kvůli němu a nevěděl, jak mu má pomoci.

“Já vím, ale jel jsem s tebou, abych tě ochránil. A i to jsem posral.” řekl Gabe smutně a naštvaně zároveň.

Lucas chtěl ještě něco říct, ale Gabe už ho neposlouchal. Vyrazili tedy mlčky k autu a Lucas přemýšlel jak Gabovi zvednout náladu.

Jak mu mám dokázat, že za to nemůže? Co mám udělat aby měl lepší náladu. Nemůže za nic, co se dnes stalo, tak proč si to vyčítá?? Kdybych neskočil, tak se to nestalo. Měl jsem tam zůstat…..

Hvězdná srdce Kde žijí příběhy. Začni objevovat