Skrz slzy a naději | Woosan

1. Kapitola

Po koncertě, který se ukázal být jedním z těch nejlepších, se Wooyoung cítil vyčerpaně, ale šťastně. Všechno se povedlo tak, jak mělo, a atmosféra v sále byla plná radosti a energie. Kapela podávala jeden ohromující výkon za druhým, a když zazněly poslední tóny poslední skladby, sál explodoval bouřlivým potleskem a jásotem fanoušků. Po tomto vyčerpávajícím vystoupení byl Wooyoung úplně vyčerpaný, jak fyzicky, tak i mentálně. Věděl, že potřebuje chvíli na odpočinek a obnovu svých sil. Proto se rozhodl odejít do šatny, aby si mohl na chvíli odpočinout a nabrat novou energii. Když vstoupil do šatny, přivítal ho příjemný chlad a klid, což bylo jako osvěžující polštář po náročném dni. Ten kontrast s rušným a hlučným prostředím na pódiu byl jako úleva pro jeho unavenou duši. Zavřel za sebou dveře a na chvíli se zastavil, aby si mohl vychutnat ten okamžik ticha a klidu. Avšak San tam již čekal, posedával na gauči a jeho pohled byl upřený na Wooyounga. Už na první pohled bylo jasné, že něco není v pořádku. Sanův výraz byl napjatý a jeho oči plné nevyřčených emocí. Wooyoungovi se okamžitě zdálo, že ve vzduchu visí nějaké napětí, ačkoli se San snažil tvářit nenuceně. Bylo to jako tenká vrstva ledu, která se dotýká hladiny vody - zdánlivě klidná, ale s nebezpečným napětím pod povrchem. Během koncertu Wooyoung nenápadně flirtoval s Yeosangem a bylo zjevné, že to Sanovi neuniklo.  San se pomalu zvedl a přistoupil k Wooyoungovi, jeho kroky byly vážné a pevné. Jeho obvykle veselý výraz byl nyní nahrazen vážností a rozhodností. Wooyoungovi bylo okamžitě jasné, že se něco významného děje. Jeho srdce začalo bušit rychleji, když se San přiblížil. Když San promluvil, jeho slova byla pevná a nekompromisní, nesla s sebou důraz a autoritu. "Odteď se budeš dívat jen na mě," prohlásil San žárlivým tónem, jeho hlas zněl jako rozkaz, který neumožňoval žádný odpor. Wooyoung cítil, jak se atmosféra v místnosti změnila, jak se všudypřítomné napětí stalo ještě palčivějším. Sanova žárlivost byla zjevná, její intenzitu nebylo možné přehlédnout. Byl rozhodnutý získat si Wooyoungovu plnou pozornost a nedovolit, aby se mezi ně kdokoli další vmísil. Jeho odhodlání bylo jako nezvratný pohyb, který nebylo možné zastavit. Wooyoung cítil tlak tohoto rozhodnutí, jako by se ocitl uprostřed bouře, která právě vybuchla s neuvěřitelnou silou.

Wooyoung jen vypustil zvukový výdech frustrace, jehož doprovázelo zvedání očí vzhůru. Bylo to jako tiché volání o úlevu po vyčerpávajícím dni. Celý večer byl pro něj náročný, a teď už opravdu neměl sílu na další konflikty se Sanem. Cítil, jak mu svaly ztuhly po celém vystoupení, a jeho nohy se zdály být jakoby z olova. Jednou věcí, kterou si přál, bylo se posadit a chvíli si odpočinout. "San-ah, mohl by jsi s tím přestat," promluvil Wooyoung s jemným náznakem podrážděnosti v hlase, když obešel Sana a pomalu se vydal ke gauči v rohu šatny. Bylo to jako prosba o klid, o chvíli oddechu od všech emocí, které se točily kolem něj. Sanova žárlivost byla jako bouřka, která čekala na nejmenší záblesk, aby se rozpoutala. Ve skupině byla známá a neustále visela ve vzduchu jako nepředvídatelná vlna. Pro Wooyounga to bylo jako tanec po tenkém ledě, kde každý krok mohl být posledním. Stačil jediný pohled na někoho jiného v kapele, jediná nevinná gesta či slova, a už se Sanovy emoce vzněcovaly do plamenů žárlivosti. Bylo to, jako by ve vzduchu visela neviditelná nitka, která propojovala každého člena skupiny a Sanovo napětí. Wooyoung se cítil, jako by se musel pohybovat s neskutečnou opatrností, aby se vyhnul rozdmýchání této bouře, aniž by ji vyprovokoval. Wooyoung toužil po harmonii a klidu, ale vždy musel být připraven na nečekané výbuchy emocí, které se mohly objevit kdykoli. 

Wooyoung se konečně uvolnil, když se opatrně usadil na pohodlný gauč. Cítil úlevu, když se jeho unavené tělo spojilo s měkkými polštáři a šatna mu poskytovala návrat do klidné reality. Sebral láhev vody, která na něj čekala nedaleko na stole, a s vděkem ji otevřel. Pocit studené vody, která mu proudila hrdlem, byl osvěžující a přinášel mu dobrodružnou úlevu po dlouhém dni plném energie. S vědomím, že teď může alespoň na chvíli relaxovat, si Wooyoung vzal svůj telefon do druhé ruky. Při prvním pohledu na displej si uvědomil, jaká je to úleva mít alespoň pár okamžiků klidu. Během těchto chvil se chtěl odpojit od všeho kolem sebe a ponořit se do světa novinek a informací, které ho mohly odvést od každodenní reality. Toužil po tomto momentu klidu, kdy by mohl jen sedět, dýchat a nechat všechny své starosti a povinnosti na chvíli stranou.