Cinderella Story

Cinderella Story - 12.část

''Věříš mi?'' zeptal se znenadání Klaus a natáhl k ní ruku.

''Ano.'' odpověděla Caroline a vložila svou ruku do jeho.

Klaus se usmál a vedl jí pryč od zvědavých očí. Vešli do dveří, kde byla dlouhá chodba. Klaus se zastavil u jedněch dveří a otevřel je.

Vstoupila do místnosti a rozhlédla se kolem. Byl to stejný pokoj, do kterého vešla včera večer. I když pokoj viděla předtím stále jí každý obraz v místnosti bral dech. Bylo vidět, že umělec dal do nich všechno. Najednou jsi všimla malého plátna na stojanu a vedle něho byl stolek na kterém byly různé barvy, štětce, paleta a další věci potřebné pro malování. Caroline naklonila hlavu směrem ke Klausovi.

''Máš rád umění, Klausi?''

''Velmi'' zašeptal Klaus.

Ani se nesnažil skrýt, že to on byl umělcem, co stvořil díla v pokoji.

''Co nejraději maluješ?'' zeptala se se zájmem Caroline.

''Krásu'' zašeptal Klaus.

Najednou byl mnohem blíže než předtím a díval se na ní svým pronikavým pohledem. Caroline se k němu pomalu otočila jen aby zahlédla jiskru v jeho očích.

''Většinou místa, která jsem navštívil.'' dodal Klaus.

Jeho pohled ji ani jednou neopustil.

''Co tedy hodláš nakreslit příště?'' zeptala se a otočila se zpátky k prázdnému plátnu.

Chvíli bylo ticho a pak koutkem oka zahlédla, jak se šibalsky usmívá. Bylo jasný, že něco chystá.

''Proč nenamaluješ něco ty?'' navrhl najednou.

''Obavám se, že neumím malovat.'' odpověděla Caroline.

''Povedu tě. Jestli mi to dovolíš.'' díval se na ni intenzivně a čekal na její odpověď.

Caroline chvíli váhala, pak se podívala na hodiny v místnosti, měla ještě čas.

''Dobře'' zašeptala Caroline, tak tiše že ji skoro nebylo slyšet.

Klaus ji však slyšel a šel ke stolku. Vytáhl jeden ze štětců a podal ho Caroline.

''Něco konkrétního, co by si chtěla namalovat?''

Caroline nejdříve nevěděla a pak si vzpomněla na holoubky, kteří čas od od času létali k jejímu oknu. Měla pro ně vždy připravené zrní a kromě Katherine to byli její jediní přátelé.

''Holoubky'' řekla tedy Caroline.

Klaus se ji na nic neptal a jen kývl na znamení uznání. Caroline k plátnu blíž a čekala na Klausovo instrukce. Ten však nic neříkal, místo toho šel za ní. Jemně vzal její ruku se štětcem, namočil ho do vody, pak do bílé barvy a nakonec přesun její ruku k plátnu. Caroline na chvíli zatajila dech. Slyšela jeho dech u ucha, jedna ruka jí držela lehce za pas a druhá byla na její ruce, řídila tahy štětcem. 

Bylo to, tak intimní. Cítila, jak jí srdce začíná rychle bušit a její tváře se začali červenat. Ještě nikdy se, tak necítila. Zhluboka se nadechla, aby se aspoň trochu uklidnila. Potom se podívala na ono plátno a s úžasem sledovala, jak se před jejíma očima začíná ožívat první holoubek. Všimla si že ji Klaus drží o trochu pevněji než předtím. Nevěděla jestli je to kvůli dílu nebo jestli jí chtěl blíž. Tak jako tak, nechala ho manévrovat její rukou a sledovala plátno. 

Po nějaké době už byli na platně dva holoubci těsně vedle sebe. Ještě chybělo udělat detaily a pozadí. V tom se Caroline podívala na hodiny a zděsila se. Blížila se půlnoc. Musela rychle něco vymyslet. V tom dostala nápad.

''Škoda že zde není žádná květina, aby bychom mohli ji přidat do obrazu.'' promluvila Caroline.

''Neboj se. Mohu nakreslit jakoukoli květinu, jen si řekni.'' promluvil blízko jejího ucha a Caroline si nemohla pomoct, ale lehce se zachvěla.

''Ráda bych tu květinu nejdříve viděla. Jsem docela vybíravá.'' řekla Caroline. ''Neříkej mi, že princ nenabídne dámě květinu.'' dodala škádlivě Caroline.

Klaus v tu chvíli zastavil a pustil její ruku.

''Víš?'' zeptal se, jeho identita byla odhalena.

''Musím přiznat, že jsem ze začátku nic netušila. Ale dnes si mě znova zavedl do místnosti, jako by to nebyl problém a prozradil si se jako ten kdo namaloval obrazy v této místnosti. Kdo jiní než princ by to byl? Teda pokud tu nesloužíš. Ale podle tvé reakce si se odhalil.'' řekla Caroline a otočila se k němu.

''Chytila jsi mě. Doufám, že to že jsem nic nemění.'' usmíval se na ní Klaus a Caroline se taky usmála.

''Ne, nemění.'' řekla pevně.

''A teď kde je moje květina?'' chtěla odlehčit atmosféru a čas od času se dívala na hodiny.

''Počkej tady.'' řekl Klaus a vyšel ze dveří.

Caroline odložila štětec a šla rychle ke dveřím. Ještě hodila poslední pohled na obraz a pak vyběhla zpátky do sálu. Ani se nerozhlížela, běžela rovnou k východu ven a nastoupila do kočáru, co už tam na ní čekal. Než se nadála byla zpátky doma. Schovala šaty i střevíčky zase ke Katherine do truhly.

A jako předešlý večer nanesla na sebe trochu a popele. Zaslechla další kočár z venku, vypadá to že její setry s matkou, už taky dorazili. Tentokrát to bylo jen tak tak. Mrzelo ji že musela takhle odejít a doufala, že se na ní Klaus moc nezlobí.

Snad ho zase uvidím, doufala v duchu Caroline.