Ty tomu věříš? #PsaníProRadost

2. Bolestné zjištění

Ještě ten den jsem se vydala za Kryštofem, protože potřebovala jsem s ním něco probrat. A tak jsem zašla do jeho bytu na konci města, kde bydlel.

Měla jsem klíč a tak jsem si dveře odemkla, ale už při vstupu dovnitř na mě čekalo nepříjemné překvapení protože jsem zaslechla hlas své kamarádky Abby jak mluví s Kryštofem a byl to opravdu velmi důvěrný rozhovor.

,,Ty peníze i vila bude naše, představ si že ten starý paprda ji je dá," zaslechla jsem z chodby, když jsem věšela a neslyšně jsem za sebou zase zavřela dveře.

,,Tak to máme co oslavovat, miláčku," uslyšela jsem Kryštofa, a když jsem nakoukla potichu do pokoje odkud vycházeli oba hlasy, tak jsem uviděla jak Kryštof mou kamarádku Abby svírá v náručí a jak ji líbá.

,,Tak na nás, miláčku a na tento velký obchod po kterém si pak oba budeme žít jako v ráji. Pěkně jsi to na Sandru sehrál, to že ji miluješ," řekla a pak mu podala skleničku aby si mohli spolu připít.

,,Ani nevíš jakou mi to dalo práci, hlavně v noci, vždyť ta holka nestojí za nic. Za to ty jsi jiný kafé," vzlykl ji do ucha a potom ji vášnivě políbil na krk.  

,,Zasloužíš si odměnu..Ale teď ještě musíme vydržet a pak až bude po všem. Shrábneme prachy, ty se rychle rozvedeš a budeme spolu. Jen mi dva," slyšela jsem ji říkat a pak už jsem to nemohla vydržet a vylezla jsem ze stínu. Jenže po chvíli mi došlo, že jsem to asi neměla dělat, jenže už bylo pozdě a já jsem byla rudá vzteky.

,,Tak já jsem k ničemu!" vyštěkla jsem na ně a z nenadání se na mě oba otočily.

,,Ahoj, Sandro, miláčku. Co tady děláš?" zeptal se Kryštof, který hrál opravdu překvapeného. ,,Všechno jsem slyšela," vyštěkla jsem a pak jsem přišla blíž k nim. ,,Nech si to vysvětlit," odsekl Kryštof a přitom přišel až ke mě.

,,Myslím že není co vysvětlovat," řekla jsem a vrazila jsem mu facku.

,,Pěkně jsi to na mě sehrál opravdu. A já ti tolik věřila a milovala tě. A ty zatím s Abby celou dobu..to je nechutný," dodala jsem a pak už jsem se chytala odejít, jenže on mě vzal za ruku a přitáhl si mě k sobě.

,,Nech mě!" křikla jsem a přitom jsem se mu pokoušela vyvléct.

,,Ale kampak holčičko.." řekl nahlas a přitom mě bolestně vzal za ruku. ,,Peníze mého otce nedostaneš, ani tu vilu," vyštěkla jsem a snažila jsem se uvolnit z jeho bolestivého doteku.

,,To se ještě uvidí," zašeptal mi do ucha, a jeho hlas zněl tak slizký jako had. 

,,Milovala jsem tě.." řekla jsem a přitom mi z oči vyhrkly slzy. ,,Milovala jsem tě a věřila ti. A myslela jsem si že ty mě máš taky opravdu rád," dodala jsem bolestně a moje slzy mi stekly po tváři.

,,Já jsem tě nikdy nemiloval..protože to všechno byl jen plán, jak z tvého otce vymámit prachy. Tak a teď to víš, ale jestli si myslíš, že odsud zmizíš živa, tak to se pleteš, miláčku," odeskl tvrdým hlasem a stiskl mou ruku ještě pevněji, až jsem hlasitě vyjekla bolesti. 

,,A nebýt toho že jsi teď všechno slyšela, tak by nám to vyšlo," zašeptal mi do ucha a při jeho slovech, které zněli tak odporně jsem se ošila.

,,Jsi mi tak odporný..Ty i ona. Vy oba!" vykřikla jsem a přitom jsem se snažila znovu vydat na útěk. Jenže mě držel tak silně, že se mi to nepovedlo. ,,To je dobře, protože ti budeme ještě odpornější," řekl a pak odněkud vytáhl zbraň a pak si už nic dalšího nepamatuju.. Jen tmu, tmu která byla děsivá.

A prázdnotu, strašnou prázdnotu.