Ty tomu věříš? #PsaníProRadost

3. Probuzení s dobrým koncem

Neviděla jsem už nic, až pak mě probudil velký proud bílého světla a já uviděla že jsem v nemocnici a jak se nademnou sklání můj otec a můj kamarád Dan.

,,Jsi v pořádku zlatičko?" slyšela jsem jak říká slabým hlasem a pak jsem naplno otevřela oči.

,,Už je to dobře," zašeptal mi do ucha a přitom mě objal.

,,Tati, kde to jsem? Vždyť mě umačkáš," řekla jsem slabě, protože jsem se celá cítila, tak strašně slabá. ,,Jsi v nemocnici, zlatíčko. A dnes jsi se po druhé narodila," odpověděl můj otec a já jsem zjistila, že jsem to přežila.

,,A jak jsem se sem dostala?" zeptala jsem se a přitom jsem se rozhlédla kolem.

,,To ne já, to Dan, ten tě našel a zavolal pomoc. Měl o tebe strach, protože jsi mu nebrala mobil a pak tě našel podle lokalizace z mobilní sítě, ležet na kraji silnice u kontejneru, zaházenou krabicemi. To jemu by jsi měla poděkovat, ne mě," odpověděl můj otec a přitom se usmál na Dana.

,,Děkuju vám oběma, protože bez vás bych tu nebyla," šeptla jsem a přitom jsem i já vykouzlila úsměv.

,,Ale to nic nebylo. Jen policejní instinkt," odpověděl Dan a přitom mi úsměv oplatil.

,,Aha, já zapomněla," snažila jsem se žertovat, ale moc mi to nešlo. ,,Ale i tak děkuju, moc," řekla jsem slabě a přitom jsem k němu vztáhla ruku. ,,A co Abby a Kryštof?" zeptala jsem se a přitom jsem se podívala směrem k němu.

,,To už je vyřízené, už je po všem a ty se nemusíš bát," řekl a přitom vzal moji ruku do své.

,,Oba už jsou tam kde patři. Chytli jsme je když se snažily přecházet hranice, protože už od začátku mi na nic něco nesedělo. A tak jsem je občas po tají sledoval a pak když jsem tě nemohl najít, tak došlo mi co chystají, protože jsem věděl, že jsi v nebezpečí," odpověděl Dan a přitom mou ruku sevřel v dlani.

,,Já Sandro. Možná ti to bude připadat zvláštní, ale miluju tě. A bál jsem se o tebe a chtěl jsem si tě hlídat," řekl po chvíli a já jsem najednou vyvalila oči úžasem.

,,Je to pravda, a jak dlouho?" zeptala jsem se a přitom jsem musela zamrkat, abych se z toho vzpamatovala. ,,Dlouho. Vlastně už od toho večírku, co byl k tvým narozeninám," odpověděl Dan a přitom mě políbil do dlaně.

,,Já tušila jsem něco, ale tohle," řekla jsem překvapeně a pak už jsem nestačila říct nic, protože mě políbil.

,,Je to tak. Miluju tě," zašeptal mi do rtu a pak mě políbil znova.

,,Miluju tě," řekla jsem mu do ucha a pak jsem ho vzala kolem krku.

,,Tak to můžeme pokračovat s přípravami na svatbu, akorát ženich se nám trochu změnil. Nebo kdyby jsi stále ještě chtěla Kryštofa, stačí jen zavolat," dodal po chvíli můj otec a pak vytáhl mobil z kapsy a podal ho ke mě.

,,Ne, já myslím že to nebude nutné, tati, protože teď jsem opravdu spokojená," odpověděla jsem a přitáhla jsem si Dana k sobě k dalšímu polibku.

---------Konec-----------