Mám trochu strach. Ani nevím proč. Ale ostatní jsou úplně vpohodě a dali si to na krk a dál si povídají. Takže se nemám čeho bát. Koukala jsem se na svůj přívěsek. Vypadá přesně jak si ho pamatuju. No nic se nestane. Sovětský svaz už nás tím pod sebou nedrží, tak co se může stát? Nic. Nandám si ho na sebe. A hned toho začnu litovat.
Flashback
Stojím na naší zahradě spolu s Lit a Loty. Každá míříme na našeho otce pistolí. Hrozně se bojím a třesou se mi ruce. On ozbrojený není. Kolem nás stojí ostatní a čekají co uděláme. Dokonce i Rusko je tím tak zaskočený, že nic nedělá.
🇪🇪: T-tati. Urychleme to. Prosím. Nechci ti ublížit...
SSSR: A proto na mě míříš pistolí, že?
🇪🇪: Jen... j-já... Omlouvám se...
🇱🇹: Už dělej!
🇱🇻: Estonsko...
Nemůžu. Ne. Já to nezvládnu. Co budu dělat? Zkusím to jinak. Ale teď... nechci mu ublížit. Opravdu. Začala jsem postupně dávat pistoli dolů. A to byla ta největší chyba.
🇱🇻: LITVO! NE!
Litva toho v tu chvíli měla už dost. A vystřelila. Nezasáhla tátu moc dobře. Ale pořád ho zasáhla. Do ramene.
🇪🇪: LITVO, NE!
Nedokázala jsem nic udělat. Co jsem to provedla? Ale Litva neskončila. Strhla si z krku svůj sovětský přívěsek a odhodila ho.
🇱🇹: Nehodlám v téhle rodině zůstat. Jestli mě tu nenecháte, nevadí. Polsko mě u sebe určitě nechá. Nedávno se od tebe taky odřízli. A suverénně zabila Varšavu (Varšavskou smlouvu) spolu s ostatními. Nechtějí tě. Slyšíš?! SLYŠÍTE TO VŠICHNI?! NIKDO. VŮBEC NIKDO. A PAK JE TU TEN DALŠÍ DŮVOD. DŮVOD, KTERÝ PŘED NÁMA SCHOVÁVÁŠ!
SSSR: TAK DOST!
🇷🇺: T-tati? O-o čem to mluví? Co před námi schováváš? A proč?
SSSR: NIC! A I KDYBY, TAK PROTO PROTOŽE VÁS MÁM RÁD! A TEĎ MĚ NECHTE!
Vyrazil naším směrem. Popadl Lit, která je oproti němu malá a, ačkoliv se zmítala odnesl jí směrem k našemu domu.
Konec tohohle flashbacku a začátek dalšího
🇪🇪: Holky prosím... Alespoň to zkusme.
🇱🇻: Mě se to zdá jako dobrý nápad... A zvládneme to všichni.
🇱🇹: Ugh. Ale myslíte, že to bude fungovat i na tady ty posraný náramky nebo spíš okovy značící, že jsme vlastně závislé území?
🇪🇪: Když nezkusíš, nevíš.
🇱🇻: Lit. Za pokus to stojí...
🇱🇹: Hmmmm.... Ok. Za pokus nic.
Sešly jsme dolů kde byli ostatní a poté jsme co nejrychleji vyběhli ven. Účelem bylo, aby se ostatní podivili, co se děje a taky vyšli ven. Zapla jsem naši hudbu. Díky tomu se to z části povedlo. Ven šli Uki, Beli, Kazi, Rusík, Mol, Turki a Kyrgy. S výrazem jakože WTF, co se kurník děje. My jsme na sebe kývli, chytli se za ruce a Loty začla:
🇱🇻: Trīs māsas jūras malā stāv,
Tās nespēks un nogurums māc.
Tur bradāta zemē un dvēseles,
Trīs tautu gods un prāts.
Bet torņos jau likteņa zvani skan,
Un jūra bangoties sāk.
Trīs māsas no miega modušās,
Par sevi pastāvēt nāk.
Atmostas Baltija, atmostas Baltija,
Lietuvā, Latvijā, Igaunijā!
ČTEŠ
WW3 (Countryhumans)
Fanfiction,,Tohle je válka.'' ,,Já vím však jsem ji sama způsobila. Tohle celé... To už nejde vzít zpátky. A přesto...'' ,,Tohle musíme dokončit.'' ,,Já to vím... Vyhrajeme to.... Za rodinu?'' ,,Za rodinu. Co se stalo nejde vrátit. Musíme. Jinak zemřeme.'' ...
