WW3 (Countryhumans)

5. Věc kterou jsem neviděla pět let

Timeskip (ráno)

Tak fajn. Dnes je naše první akce. Furt nemůžu uvěřit, že jsem na to kývla. Jak mám asi zabít Lit a Loty? Rusko je fakt geniální. Ty vole. A já mu dala neporušitelný slib. Rozhlížím se po svém pokoji. Včera jsem jen padla na postel a hned jsem usnula. Ta místnosti s vzhledově dost podobná mému pokoji doma. Myslím, že Rusko říkal něco o našich věcech? Kouknula jsem se do šuplíku do kterého si doma schovávám věci. Opravdu. Jsou tu všechny moje věci včetně malé zamčené skříňky. Šla jsem na snídani. Máme sice ještě čtvrt hodiny, ale Rusko říkal ať se za ním stavím, tak jdu.

🇷🇺: Доброе утро! (dobré ráno)

🇪🇪: Да, доброе утро... (Jo, dobré ráno)

🇷🇺: Rád bych se tě na něco zeptal...

🇪🇪: No?

🇷🇺: S našemi přívěsky od táty... Co jste s nimi udělali? Když jsem se pro ně vracel na místa kde jsme je zahodili, tak tam nebyli...

🇪🇪: No.... Totiž...

🇷🇺: Zničili jste je?!

🇪🇪: Ne.

🇷🇺: Tak kde jsou?

🇪🇪: Já... No... Já nevím...

Ta otázka mě tak zaskočila. Proč se ptá? A proč zrovna mě?

🇷🇺: Ale.... Vážně? *Nadzvedl obočí*

🇪🇪: Ugh.... Ok... Vím kde jsou...

🇷🇺: KDE?

🇪🇪: ...dokonce je mám u sebe.

🇷🇺: Počkej.... Vážně?

Přikývla jsem.

🇷🇺: Můžeš je přinést?

Znova jsem přikývla a odběhla jsem pro ně. Docela by mě zajímalo na co je chce...
Po pěti minutách jsem se vrátila i s malou zamčenou skříňkou v ruce.

🇷🇺: Tak to máš v té skříňce... Ale... Na co?

🇪🇪: To sama nevím...

🇷🇺: To je jedno. Teď to otevři... prosím...

Otevřela jsem ji. Po pěti letech. Po pěti dlouhých letech. Po tom co jsme získali nezávislost. Vypadali pořád stejně. Bylo jich tady šestnáct. Když zemřela Karélie tak jsem... no... dalo by se říct, že jsem jí ho taky vzala.

🇷🇺: Wow. Kolik jich je?

🇪🇪: Šestnáct.

🇷🇺: To ty jsi ho vzala Karélii?

🇪🇪: Mhm.

🇷🇺: Ok. Ale je super, že je máš všechny.

🇪🇪: Teď mi řekni na co je potřebuješ?

🇷🇺: Vlastně asi na nic... Jen si myslím, že je lepší je mít. Chápeš...

Upřímně si trochu myslím, že mi lže nebo mi neřekl všechno.

🇷🇺: Podej mi je. Prosím.

Podala jsem mu je. Vytáhl svůj, Karélie, Ukrajiny, Běloruska, Kaziho a můj. Pak mi skříňku vrátil.

🇷🇺: Za támhle tou skříňí je trezor. Zavři to do něj, prosím. Kód je 192-219-913-026

🇪🇪: Mohl jsi ho mít delší?

🇷🇺: Takhle je to lepší...

🇪🇪: Ok...

Šla jsem ke skříňi a po chvíli snažení jsem ji odsunula. Opravdu za ní byl trezor... Tak a teď... Jako Rusko říkal... 192.. 21... 9.. 9.. 1.. 3.... 0... 2.... 6? Jo. Otevřelo se to. Co mi to jen připomíná? No nebudu se tím zaobírat... (Ahoj tady autorka! Est to opravdu něco připomíná když znáte data a budete pozorní uvidíte to taky...) Když jsem truhličku vložila dovnitř a zavřela jsem trezor, uslyšela jsem divné zvuky. Jako když někdo něco dělá s železem. Rychle jsem se otočila a viděla jsem Rusko jak drží v rukou další přívěsky. Byli čtyři. V tomto případě ale nebyli se sověstkými znaky. Tím jsem si jistá.

🇪🇪: Co to je?

🇷🇺: Podařilo se mi udělat víceméně stejné přívěsky i zbytku! Čína má slunce, Írán svůj znak, Korea má kruh ve kterém je hvězda a Srbsko hvězdu.

🇪🇪: Jasně... Celý tenhle svět mi přijde naprosto normální... určitě... na co to vůbec máš?

🇷🇺: Ať se poznáme. Myslím, že nám to nějak pomáhá vycítit, když je někdo v ohrožení.

🇪🇪: Ok... Mimochodem co bude k sníd-

V tu chvíli se rozlétli dveře a dovnitř napochodoval Čína, Írán, Kazachstán, Korea, Srbsko a nakonec i Bělorusko.

🇰🇿: Co bude k snídani?

🇷🇺: Ehm. No.... Vlastně....

🇰🇵: Neříkej mi, že nemáš snídani. Dneska jsem se tady kvůli tomu výbornému značení ztratil a Beli s Čínou a Kazi s Srbim mě šli hledat. Geniální. Takže mi prosím řekni, že máš snídani.

Všichni jsme se na něj kouknuli s hodně divným pohledem. Normálně takhle mluvný není. Pak se Rusko zasmál a prohlásil:

🇷🇺: Jasně, že mám něco k jídlu... Kdo si dá šašlik?

🇨🇳🇮🇷🇧🇾🇷🇸🇪🇪🇰🇿🇰🇵: Já!

🇷🇺: Tak super. Posaďte se a chvíli počkejte hned to bude.

Timeskip

Po výborné snídani, kterou úplně miluju, se Rusko zvedl a každému z nás dál přívěsek.

🇷🇺: Tady je ode mě dárek. Každý si ho dejte. Je to naše znamení.

Hiiiiii. V poslední době mám hodně práce, ale kapitola vyšla brzo... Celkem... To mi, ale nezabrání v tom abych opět otravovala CH_fan45 aby vydala novou kapitolu. Kromě toho.... máte nějaké prokletí? Jakože třeba vždycky řeknete někomu mami a máte trapas? Já jsem například doslova prokletá komunismem/Ruskem/SSSR.