Dračí bojovnice

Začátek

Katherine:

Byl večer. Slunce začalo zapadat, a proto jsem se vydala na mé nejoblíbenější místo.
Před domem mě zastavila moje "dokonalá" sestra Elizabeth.

,,Kam jdeš? To už máš snad vše hotové?" Zeptala se s nechutí v hlase. Podívala jsem se na ni. S úšklebkem hleděla na mě, od práce špinavé, šaty. Nosila jsem je jen když jsem pracovala. Zbytek času jsem nosila úplé kalhoty s bílou košilí a hnědou koženou vestou.

,,Ano." Odpověděla jsem jí. Přesunula svůj pohled z mých šatů k mému obličeji, úšklebek neopouštící její tvář.

,,Koukám že ti matka dává málo práce. Neboj se hned jí to půjdu sdělit. Uvidíš, zítra budeš mít tolik práce že budeš pracovat až do půlnoci." S výsměchem v očích a v hlase.

Ještě že jsem dnes udělala i to co po mě nechtěli. Pomyslela jsem si a při tom se na Elizabeth sladce usmála.

,,Omluv mě sestro. Musím se jít převléknout a vydat se ke kováři. Už na mě čekají." Řekla jsem, malinko se uklonila a vydala se k menší chatce, která byla mým pokojem. Já vím, kdo by měl chatku jako svůj pokoj? No.....já. Vešla jsem dovnitř a přešla ke skříni. Ozevřela jsem ji a vytáhla to co obvykle. Kožené kalhoty, košili a kožený korzet s dračími šupinami. Poté co jsem se převlékla, jsem si stáhla vlasy do vysokého culíku a vydala jsem se ke kovárně. Bydlela tam totiž Amálí, moje nejlepší kamarádka. Amálí měla skvělé rodiče. Byly hodní a starostliví. V tom jsem na ni žárlila. Jedna z věcí, které jsem mít nemohla, byly starostliví rodiče. Ale to není teď podstatné.

,, Dobrý den!" Řekla jsem když jsem vstoupila do kovárny. Hne se ke mě otočili tři lidé a přivítali mě s úsměvy na tvářích.

,,Ahoj Kath/Katherine!" Řekli na ráz a všichni jsem se zasmáli. Tohle byla moje druhá rodina. Kdybych mohla, vyměnila bych všechno co mám za to, abych se narodila do téhle rodiny. Šťastné rodiny. Amálí odložila kladivo, které držela, a rozešla se nahoru po schodech, kde měla pokoj. Já jsem na ní zatím čekala dole s jejími rodiči, se kterými jsem si povídala o tom jaký jsem měla den a jak jsem ho doma přežila.

,,Můžeme jít." Řekla Amálí, když dorazila zpátky dolů, už převlečená do něčeho podobného jako já až na barvu jejího korzetu. Ten byl modrý.

___________________________________________

Cestou na louku jsme se ohlíželi, protože se nám zdálo, že nás někdo sleduje. Když jsme se ale otočily nikdo tam nebyl. Přestali jsme si toho všímat a šli dál lesem. Dorazili jsme těsně před západem slunce. Posadily jsme se doprostřed a při povídání si o všem možném jsme sledovali západ slunce a čekali. Asi si říkáte na co? Na to až dorazí. A kdo? To se dozvíte. Zapadlo slunce a my se přemístili na kraj louky, aby si nás nevšimli. Chvíli trvalo než dorazili ale nám to nevadilo dorazili totiž.....

.......Draci.

Zajímalo nás proč je lidé tak nenávidí. Ano kradli ovce, ale kvůli tomu že měli hlad a neměli co jíst. Ryby? Ty jsme všude v okolí lovili ve velkém. A to že nám ničí a zapalují domy? Mají z nás strach a bojí se o svá mláďata. Že je vyzabíjíme nebo že pochytáme všechny ryby a mláďata tak nebudou mít co jíst. Vždy když na naši vesnici zaútočili, jsem vyšla před dům a se znechuceným pohledem se koukala na všechny ty "hrdiny" jak na draky útočí. Polovinu z nich vždy zabili a mě z toho bylo špatně. Osobně bych drakovi nedokázala ublížit natožpak ho zabít. Amálí měla stejný názor. Taky nechápala jak můžou být lidé tak krutí.

,,Hele! Koukej!" Vyhrkla z ničeho nic Amálí, čímž mě vytrhla z hlubokého přemíšlení. Podívala jsem se doprostřed louky kde přistál majestátní drak. Amálí i já jsme byly, jako vždy, nadšené. Nebyl jediný večer, kdy by nás neohromil fakt, že před námi stojí tak úžasný a přitom nebezpečný tvor. Když jsem se podívala zpátky na Amálí, vyděla jsem v jejích očích jiskřičky štěstí. Nebojím se říct to samé o těch mých. Ten drak co před námi přistál měl zářivě modrou barvu (takovou jako na obalu příběhu), a skoro až zlaté oči. Byl nádherný.

Seděli jsme tam snad věčnost, než jsme si uvědomili, že je už moc pozdě. Zvedli jsme se a když jsme se otočili, zahlédli jsme za keřem postavu. Postava se rozběhla směrem k vesnici a my věděli že je zle. Běželi jsme za ní co nám síly stačili. Když jsme doběhli do vesnice, začali jsme se rozhlížet kdo nás tak mohl sledovat.

___________________________________________

Zdravím,
Doufám že se vám první kapitola líbí.
Kdo si myslíte že je sledoval?
Byla bych ráda kdyby jste mi napsali co by jste chtěli číst v dalších kapitolách.

KajliXka99💗