Kapitola sedmnáctá

29 6 1
                                    


Varování: tato kapitola obsahuje kontext 18 +




„ Takže, dneska se budeme učit o anglické literatuře na přelomu realismu," pronesl starší muž klidným hlasem, zatímco jeho prsty pomalu otáčely různé listy papíru položené na stole před ním. Listy byly přehledně poskládané a označené mnoha odstíny barev, což svědčilo o jeho pečlivé přípravě.

Desáté doučování..

Jeongguk, opřený o polštář pohovky, si přikryl rukou ústa, z nichž mu vyšlo velké zívnutí. Byl unavený, ale věděl, že musí věnovat pozornost. Starší muž, sedící před ním, Taehyung, se k němu obrátil.

„ Na toto téma jsi chyběl a musíš si ho dodělat," řekl Taehyung jemně, oči směřující k zemi. Otočil hlavu a podíval se na Jeongguka, který měl unavené oči. Jeongguk již několik dní seděl hodiny a hodiny u stolu, aby dohnal zameškané hodiny.

Právě proto byl tolika unavený.

Taehyung mu byl ochotný mu pomoci a dal mu prostor, aby si sám vybral dny a hodiny, kdy budou společně pracovat na jeho zameškaných hodinách.

Jeongguk se zahleděl na svého třídního učitele.

Hlavou mu létaly otázky, zda si starší muž uvědomuje, co vlastně provedl. Od té doby, co spolu měli intimní chvilku v jeho kabinetě, kdy se jejich ústa nedokázala od sebe odtrhnout, se Jeongguk cítil provinile.

Věděl, že to není správné, ale jeho srdce po Taehyungovi toužilo.

„ Podívej se sem," pronesl Taehyung a poukázal prstem na obrázek starého muže. Jeongguk se zvedl z pohovky a přisunul se blíže k Taehyungovi, který na sucho polkl a tiše sledoval, jak si Jeongguk prohlíží černobílou fotografii, položenou na jeho klíně vedle desek.

„To je Charles Dickens. Patří do anglické literatury. Lidé tehdy psali většinou brokovou literaturu a hlavně fantazijní příběhy," vysvětloval Taehyung a jeho pohled sklouzl na Jeonggukova ústa. Jakmile se jejich oči setkaly, Taehyung rychle odvrátil pohled a vrátil se zpátky k vysvětlování.

„ Například, Dickens vytvořil knižního dětského hrdinu, který—"

„ Taehyungu?" přerušil ho nesměle Jeongguk. Tato otázka mu ležela již nějakou dobu na jazyku. Nebyl si jist, zda se vůbec může ptát na něco osobního, zda mu starší muž vůbec odpoví.

Jeongguk nikdy nebyl dobrý ve vyptávání. Otázky na oblíbené věci, na city a podobné záležitosti mu byly nepříjemné. Raději pozoroval své okolí, všímal si, jak se dívky ve škole tvářily, když se na ně usmál nebo jim pomohl s úkoly.

Toho si všímal.

Všiml si také, jak se Taehyung na něj nedokáže podívat, jak se jeho oči třesou a nedokáže mu pohlédnout do očí. Všiml si, jak se starší muž zakoktal, když se na něj Jeongguk přitiskl ramenem nebo se k němu jen přiblížil.

Taehyung ztuhl a sklonil hlavu. Chvíli bylo ticho, jen tikot hodin na stěně narušoval klidné napětí mezi nimi. Jeongguk se neodvažoval pohnout, čekal na jeho doučujícího reakci.

„ Ano, Jeongguku?", nakonec vydechl Taehyung, aniž by zvedl hlavu. Jeho oči zůstaly na papírech, které měl před sebou. Jeongguk cítil, jak se jeho srdce rozbušilo.

„ Chtěl jsem se jen zeptat, jestli si pamatuješ ten den v kabinetě," vysoukal ze sebe nakonec Jeongguk, jeho hlas byl ale tichý. Taehyung zvedl hlavu a jejich oči se znovu setkaly. Tentokrát Taehyung neuhnul pohledem.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jul 02 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

teacher's pet. taeggukKde žijí příběhy. Začni objevovat