Tajemství lesní cestičky

zpět do přítomnosti

Ležím na posteli, čtu si první stránky mého deníku snů. Vzpomínám, co se mi tenkrát stalo. „Je to už osm let." Vydechnu. Astrální cestování... leží mi v hlavě jeho slova.
Od mých devíti let se mi změnil život. Brala jsem prášky na spaní a pila divné čaje od mámy. Dost to pomáhalo, dokud mi dědeček před svou smrtí neřekl, že je mé poslání chodit do toho světa, prý tam mám důležitý úkol.
Přestala jsem pít čaje a brát prášky už před rokem, chvíli to trvalo, ale postupem času jsem to místo zase viděla. Posledních pět měsíců toto místo navštěvuji každou noc, je to děsivé, ale jsem tam ráda.

„Odjíždíme!" Tátův křik mě vytrhne z přemýšlení.
„Ajo tábor!" Vykřiknu.

Naházím věci do auta, má fenka už je v autě a čeká jen na mě.

„Vyrážíme!" Vykřiknu.

Už je večer, stan je postaven už od tří, parkur na agility už také stojí. Právě se s kamarádkami chystáme na večerní procházku s pejsky k rybníku hned pod cvičákem.

Po vykoupání pejsků jsme se rozhodly, že půjdeme kolem koupaliště. Povídaly jsme si a já si nevšimla kluka vycházejícího z brány koupaliště, narazila jsem do něj. Má fenka Meggie mi cukla s vodítkem. Tentokrát jsem do něj narazila slaběji. Celý obličej mi hořel, byla jsem rudá snad až na prdeli.

„P-promiň já já tě neviděla" vykoktala jsem.
To bylo ještě trapnější, jelikož jsem mu byla tak pod ramena.
„V pohodě, jen jsem to nečekal" zasmál se.
Najednou se sehl.
„Můžu si ho pohladit ?" zeptal se.
„Jo jojo" odpověděla jsem mu zaskočeně.
„Jak se jmenuješ fešáku?" Mluvil směrem na Meggie, ale otázka byla mířená na mě.
„Meggie" odpověděla jsem.
„Ty jsi ale kasavice" mluvil na ni.
Meggie se od něj nechala drbat a spokojeně vrtěla ocasem.
„Meggie, a povíš mi, jak se jmenuje panička?"
„Kassandra" odpověděla jsem mu zaskočeně.
Vstal, až teď jsem si všimla, že v ruce drží přilbu na motorku.
„Já jsem Daniel "
„Dobré vědět, když jsem do tebe napálila" zasmála jsem se.
On se zasmál též.
„Tak se tu mějte" řekl směrem ke mně a pak se podíval na mé kamarádky za mnou.
„Ty taky" odpověděla jsem, kamarádky to zopakovaly.

„Tak můžeme už konečně jít?" Zeptala se Niky.
„Jo jdeme" odpověděla jsem. Až teď jsem si všimla, že holky už stojí předemnou. Mé oči ale stále pozorovali Daniela.
Nastartoval motorku, zamával a odjel. Všechny jsme mu zamávaly na zpět.

Až dokud jsme nešly spát, tak se řešil můj trapas a jak je Daniel sexy. Smály jsme se tomu celému straně dlouho.

Tak tu máme další kapitolu.
Co myslíte, uvidí Kass ještě Daniela?
A co dále vyčte z deníku?
To vše a ještě více se dozvíte v dalších kapitolách.
Děkuji, že čtete můj příběh.