paper thin plans | larry

please dont leave

Harry byl zničený.

Všechny oči byly na něm a bylo těžké se držet, když mu láska jeho života dala sbohem.

Jak to mohl udělat?

Harry chápal, že si Louis myslel, že se po pauze vrátí k sobě. Ale všichni věděli, že pauza znamená konec. Proč Louis ne?

Neviděl to?

Harry nikoho vidět nechtěl. Chtěl být sám. Stejně tak vždycky skončí ne? Sám, bez nikoho. Musí si zvyknout, pokud je to jeho osud. Jediný, kdo ukázal nějakou snahu o kontakt byl Niall.

Vlastně ani neví, proč čekal, že se mu Louis ozve. Ale čekal to.

Niall mu často volal. Ale Harry to nezvedal.

Nemohl. Kdyby promluvil, začal by brečet a nechtěl, aby to Niall poznal. Harry se snažil zaměstnat. Něco psát, něco hrát. Hlavně, aby nepřemýšlel.

Tak moc.

Věděl, že jeho texty jsou moc okaté. Všichni museli poznat, že píše o Louisovi. Nebylo to tak nenápadné. A samozřejmě se strhla lavina. A jeho role ve filmu mu taky na popularitě přidala. Byl všude.

Harry se zamkl v bytě, nikam nechodil, když nemusel a čekal, až se na něj zapomene. Zase. Ale to nějak nepřicházelo. O jeho albu se mluvilo a jo- měl z toho radost, ale fakt se trochu bál vyjít z domu.

Niall mu poslal zprávu, že mu gratuluje k albu a že to musí jít oslavit. Harry nechtěl. A Niallovi neodpověděl.

Niall mu po 2 měsících, po vydání jeho debutu Flicker, opět psal, jestli se nechce vidět a oslavit to. Harry neodpověděl.

Harry Niallovi neodpověděl do únoru.  Niall mu psal na jeho narozeniny, stejně tak, jak Zayn a Liam a Harry se cítil špatně- on nikomu nenapsal.

Poslední dobou pro něj bylo těžké cokoliv dělat. Hlavně, když Louis vydal ty 3 písničky.

Byly o něm?

Myslí na něj?

Chybí mu?

Byly o něm?

To se asi nikdy nedoví.

Proč nad tím musí neustále uvažovat?

No měl na zpracování celý 2 měsíce a nezpracoval to. Neustále přemýšlel nad Louisem a byl si poměrné jistý, že mu začíná hrabat. Viděl Louise všude. Proto Nialla projednou neodmítl, když mu navrhnul oslavu.

Měl jít k Niallovi domů. A tak tam šel. Stál před dveřmi, ale neklepal. Jen se na ně díval a snažil se přesvědčit sám sebe, že je to dobrý nápad. Zvažoval odejít pryč, zpátky k sobě, ale když se otočil, stál u něho James.

V tu chvíli si nebyl jistý, jestli chce jít dovnitř. Ale Niall v tu chvíli otevřel dveře a vtáhl je do domu, takže Harry neměl moc na výběr..

A sakra.

Jak mu Niall chyběl.

////

Zayn svého rozhodnutí nelitoval.

Jasně, bylo mu líto, že musel opustit skupinu, kde ho to bavilo. Většinu času, alepsoň. Bylo to jeho dětství. Ale věřil, že jeho zdraví by mělo být prioritou. Vždycky.

Chápal, že jsou na něj kluci naštvaní, ale on byl taky. To jim nedošlo, že tohle nikam nevedlo? Bylo mu špatně- byl nemocný- a nemohl se vyléčit, když byl někde, kde bylo tolik spouštěčů, ach bože.

Proč? Proč nechápali jeho zdravotní stav?

Chápali vůbec, co všechno bylo špatně? Doslova jim kontrolovali životy, neměli nad ničím kontrolu, jak to, že to ovlivnilo jen jeho? Tímto způsobem?

Zayn si v hloubi duše uvědomoval, že to bylo spíš kvůli tomu, co po odchodu prohlašoval, ale- byl tak naštvaný. I když šlo o zdravotní důvody, kluci ho vnímali jako zrádce. Jako někoho, kdo je špatný. A oni věděli, proč to udělal. Zamykali je v hotelích, nutili do věcí, které nechtěli dělat a zakazovali jim být sami sebou. Proč ho brali jako špatného, když se od toho jen chtěl osvobodit?

Je špatný za to, že se chtěl cítit zdravě? Že chtěl být šťastný?

Asi jo, tohle uvažování nikdy nepochopí. Hovna se dějí a tak.

Ale byl smutný. Ztratil přátelé a neměl moc možností to napravit. Hodně lidí na internetu na něj bylo naštvaných a Zayn se rozhodl zmizet. Prostě- když nebude vidět, lidi na něj zapomenou, ne?

Párkrát přemýšlel, že by někomu napsal, že se chce vidět, ale nakonec to vždy zamítl. Oni o něj nestojí.

Zayn se vážně chtěl zase začít bavit s klukama. Chyběli mu. Ale vážně pochyboval, že on chybí jim.

////

,,Všechno nejlepší, Harry!" vykřikl Niall s Jamesem dohromady a Niall bojoval s konfetami, které mu následně vybouchly do obličeje (o tom ale nebudeme mluvit) a James se pokusil nasadit Harrymu narozeninovou čepičku.

Harry pobaveně vydechl a čepku si na hlavě srovnal.

,,Díky, kluci." usmál se a podíval se nahoru, jako kdyby čepku na svý hlavě mohl vidět.

Překvapilo ho proto zbrklé objetí od Nialla, do kterého se hned zapřel.

,,Chyběl jsi mi, brácho." mumlal Niall, jako kdyby držel slzy.

Harry se chystal odpovědět, že mu taky chyběl, ale přerušil ho James.

,,Začínáš být emocionální, Ni, měkneš."

,,Drž hubu." odsekl mu Niall a zasmál se. Harry se taky zachichotal, protože jestli je tu něco, co se nezměnilo, tak to byl Niall. Harryho tohle známo uklidňovalo. Alepsoň něco je tak, jak bývalo. Až na jeho vlasy. Harrymu se snad navždy bude stýskat po Niallově blonďaté kštici. I když věděl, jak moc ji Niall ke konci nesnášel.

Harry ani nevěděl jak, ale za chvíli už ho objímal i James a upřímně- Harrymu scházel stejně, jako kluci.

,,Chyběl si mi, Harolde." povzdechl si James a Harry se usmál. On jemu taky.

Oba se na sebe usmáli a Niall si odfrkl.

,,A pak že já jsem emocionální- podle sebe soudím tebe, fakt že jo."

Všichni se rozesmáli a Niall přinesl dort, který koupil v obchodě, jelikož neumí péct a tohle byla snadnější a rychlejší varianta. Snažil se ho nakrájet a přendat na talířky, ale polovina popadala na zem tak to šel udělat James a Harry v obýváku na chvíli osaměl.

Tohle byly celkem hezké narozeniny.

Harry si přál, aby tu byl i Louis.

helloooo 😘🫶