paper thin plans | larry

everything is fucking great

Pro Louise se všechno zhroutilo.

Všechno. Do jediného deatilu.

Skupina šla do kopru. Kluci slíbili, že se vrátí po 18 měsících a nic. Ani jediné slovo. Louis čekal, až se mu někdo ozve. Jen aby zjistil... že nic? Že je konec? Nebo- nikdo se neozval. Psal Liamovi. Ten mu odpověděl po 2 týdnech, že ho to mrzí. Nic víc. Tak se Louisovi zbořila jedna věc.

Dále byl stále smutný z opuštění Harryho. Jasně- byli mladí, když si spolu začali, ale to neznamená, že to nebylo reálné. Louis si byl jistý, že nikdy nic lepšího nezažije. A to to nebyl ani tak zdravej vztah.

A nakonec, rodina. Bylo to tak nečekaný. A přijít o blízkou osobu je strašné. Příšerné. Nehorázně hrozné. Ale přijít o dvě?

Bylo toho moc. Příliš.

Louis několik týdnů jen ležel v posteli, aniž by zvládl cokoliv dělat. Jakože- asi by zvládl, ale on nechtěl. Ztratil tolik lidí. Nic nebude jako dřív a-

Telefon se neúnavně rozzvonil a Louis natočil hlavu k obrazovce. Stan. Zvedat to nebude. Ne, že by Stan něco udělal, ale neměl náladu na nic. Chtěl jen ležet a nic nedělat. Ideálně. V nejlepším případě.

Telefon na chvíli ztichl, ale Stan ho začal, opět, bombardovat zprávami. Louis si povzdechl a otevřel si je. A hned je zase zavřel. Vážně se nechce jít odreagovat. Fakt ne, díky.

Radši tu bude sám. Chtěl spát a nejlépe se neprobudit.

////

Louis se nejvíc bavil se Zaynem, dokud teda neodešel, aniž by s Louisem mluvil, a Liamem. Což bylo celkem překvapující, když se ze začátku nesnášeli.

Liam byl okolo vždy, kdy Louis potřeboval, ale Louis nejradši předstíral, že nepotřebuje.

Jejich první schůzku od rozpadu skupiny předcházela situace, kde opilý brečící Louis vytáčel čísla, která už nefungovala, a omylem klikl na Liamovo, načež se Liam z telefonu ozval. A pak se k Louisovi pozval na další den. Byl jediný, koho od rozpadu viděl.

Louis si další den z noci nic moc nepamatoval a nejdřív Liama vidět nechtěl, ale neřekl mu ne, když vešel do jeho bytu. Nejdřív si rozpačitě vyměnili pár formalit než jim došlo, že jsou vlastně blízcí přátelé a tohle divadlo okolo nebylo vůbec nutné.

Liam se zdržel do večera a Louisovi se trochu ulevilo. Ne o moc, nutno říct. Když se loučili, Liam se natáhl pro objetí a Louis se nervózně nechal přitisknout na Liama. V objetí zůstali dlouho a v tu chvíli si oba uvědomili, že je důležité mít někoho.

////

Ten večer, když šel Louis spát, mysel na Harryho.

Nemohl si pomoct. Bylo to něco, co dělal neustále. Na jeho ukliďnující, občas znervózňující pohled. Úsměv. Ďolíčky. Oči. Vlasy. Způsob, jakým se smál. Způsob, jakým mluvil. Jeho hlas. Jo- Louis pro něj byl ztracen.

Bylo to dlouho, co se viděli. Louis věděl, že spolu končí. Taky- to navrhl on sám. Ale stále si myslel, že se alepsoň uvidí. Že bude vědět, jak se Harry má. Bude vědět, že se usmívá. Že není smutný. Ale místo toho ho skoro 2 roky neviděl a nemluvil s ním. Však si ani nepsali. A Louis tak moc chtěl vědět, kde je. Jak mu je. Jestli to nese líp, než on sám. A pokud ne, chtěl tam být, aby mu pomohl.

Ale nemohl.

Nemohl do jeho života po tak dlouhý době vejít. Prostě nemohl. Ne, když to byl on, kdo to skončit.

Ale sakra by chtěl.

----

,,Ale proč, Louisi?"

Proč. To je dobrá otázka. Proč s ní Louis nepočítal? Mohlo mu být jasné, že přijde.

Zarazil se. Nevěděl co říct. Proč?

,,Máme jako skupina pauzu. Budeme od sebe." kousl se do rtu Louis a vyhýbal se intenzivnímu pohledu do jeho očích.

,,A to- to jako nemůžeme zůstat spolu?"

,,Lásko, dálkový věci nám nejdou."

,,Tak to zkusíme znovu a-"

,,Harry," vzlykl Louis. Tohle mu akorát lámalo srdce.

Harry se mu podíval do očí a polkl vzlyk. Z očí se mu vylilo pár slz a on se obejmul svými pažemi.

'Nedělej to', pomyslel si Louis a udělal krok blíž. Harry o krok ustoupil.

Ne.

Ne, tohle ne.

,,Harry-"

Ten zakroutil hlavou a otočil se k Louisovi zády. Ramena se mu začala třást pláčem a Louisovi se roztříštilo srdce.

Nesnášel vidět Harryho brečet. Nesnáší.

Udělal pár spěšných kroků a položil ruku na rameno mladšího. Ten zakroutil hlavou, ale nechal se otočit. Louis ho opatrně, ale pevně obejmul a Harryho hlavu si přitiskl na rameno. Jemně ho hladil ve vlasech na zátylku a sám popotahoval ve snaze slzy udržet.

,,Je tohle konec?" zašeptal Harry slabě a Louisovy snahy byly zmařeny. Jeho srdce se rozbilo a Louis s pláčem bojovat přestal. Přikývl.

,,A-ale po pauze-," nadechl se trhaně, ,,budeme spolu- ty a já, zase. Budeme spolu."

Harry se rozbrečel, protože věděl.

Narozdíl od Louise.

----

Proč by se Louisovi zdálo tohle?!

Proč? Nedává to žádný smysl. Žádnej. Ani malinkatej.

Louis brečel. Jasně, že ano.

Kdyby to věděl, tak ho nikdy nenechá jít. Nikdy.

Louis nemohl dýchat.

Co by dal za to, aby ho mohl mít. Co mít. Aby ho mohl vidět. Naposledy s ním mluvit. Omluvit se.

Harry by věděl, jak se zachovat. Věděl by, co teď říct. Uklidnil by Louise. Schoval by ho před světem. Realitou.

Louis chtěl Harryho. U sebe. Nejlépe teď.

Zabořil obličej do polštáře a nikdo krom něj nikdy nebude vědět, jestli si nepředstavoval místo měkké látky povlečení látku Harryho trička na spaní a rozhodně nikdo nebude vědět, jestli mezi vzlyky nevolal Harryho jméno.

Držel se polštáře jako záchranného lana a nehodlal se pustit. Až po nějaké chvíli, kdy tlak na hrudi už nešel vydržet, vytáhl svůj telefon a našel tam nefunkční číslo své mamky.

Měl ve zvyku číslo vytáčet a zanechávat vzkazy ve hlasové schránce. Věděl, že je nikdo nikdy neuslyší.

Proto když se ozvalo pípnutí značící začátek nahrávání, vyhrkl.

,,Mami..." rozevzlykal se a řekl jí všechno. Všechno, co měl na srdci.

A později té noci se mu lehčeji usínalo.

😗😗😗