,,co s tebou je? jsi dneska nejak extra tichý." Ozval se můj nejlepší přítel od druhého konce stolu.
Seděli jsme v baru s dalšími přáteli,jako to děláme každý pátek. Stala se z toho tradice. Celý den jsem ztracen v myšlenkách ani jsem si neuvědomil,že na mě Yoongi celou dobu mluvil.
Po baru se rozléhala vůně cigaret a alkoholu. Všichni se báječně bavili,jak náš stůl tak další stoly okolo nás. Panovala zde příjemná atmosféra jako každý patek co se zde nacházíme. Všechno bylo zbarvené do tmavých barev. Převážně zde vládla černá,ale doplňující věci jsou tmavě červené. Tenhle podnik rozhodně patří k těm slušným barům,co se zde nachází.
,,omlouvám se...nějak jsem se zamyslel,mohl bys to zopakovat?" Odpovím mu s omluvným úsměvem.
,,říkal jsem,doufám,že jsi nezapomněl na zítra." Řekl klidně a ja mu věnoval nechápavý pohled. Jediné co si vybavuju,že zítra mam,je práce.
,,co je zítra?" Optal jsem se a tím jsem si vysloužil pobavené pohledy od Jimina,Jina a Yoongiho.
,,vždyť jsem ti říkal,že k vám nastupuje můj kamarád,který se nedávno přistěhoval." Odpověděl a lehce zakroutil hlavou.
Když jsem si to uvědomil,plácl jsem se do čela. Úplně mi tahle informace vypadla z hlavy. Bylo toho na mě tenhle týden tolik,že jsem na to úplně zapomněl.
Asi před týdnem se do města přistěhoval Yoongiho dlouholetý nejlepší přítel,ale ještě neměl šanci nám ho představit,protože má hodně zařizování. Jediné co o něm víme,že žil přes pět let v Kanadě s jeho otcem a týden zpátky se vrátil opět do Jížní Korei za matkou,která na tom teď není zdravotně dobře. Je prý v našem věku,ale to je vše co nám Yoongi sdělil.
,,Sakra a jo,úplně se mi to vykouřilo z hlavy,promiň." Automaticky jsem se mu omluvil. Yoongi mi věnoval úsměv a jen kývl.
Pro sebe jsem si povzdechl a dopil svou sklenici vína. Má týdenní únava kvůli vstávání mě dostihla.
Omluvil jsem se klukům,že odcházím takhle brzy i když brzo úplně není,když bude za chvíli deset večer, většinou zde sedíme až do půlnoci. Nechal jsem na stole peníze,rozloučili jsme se a já se vydal ven.
Venku jsem se nadechl příjemného čerstvého vzduchu,který je lepší jak dýchat vzduch,který je smíchaný s kouřem a alkoholem,který všem v baru proudí tělem. Venku vládla příjemná atmosféra též. Ulice jsou prázdné a po lidech,jako by se slehla zem. Pouliční lampy mi ozařovaly cestu k mému bytu. Jemný vánek mi pročesával vlasy a tak též pročesával koruny stromu. I přes to,že byla tma lampy hezky osvítily stromy i květiny,které mohly být viděny v cele své kráse i když přes den jsou ještě krásnější.
Vejdu do do svého bytu,kde mě okamžitě přivítá příjemná vůně domova. Sundá si boty,kabát odložím na věšák a rovnou zamířím do svého pokoje. Neobtěžuji se ani převlékat,protože mé tělo bylo naprosto vyčerpané stejně jako má mysl,takže se nezmohu na nic jiného než si lehnout do postele.Ráno budu tohoto rozhodnutí litovat,ale to jsou problémy mého zítřejšího já.
Ráno mi začalo fakt hezky,zaspal jsem do práce jelikož jsem si zapomněl večer dát budík a absolutně nic jsem nestíhal.
Dal jsem si rychlou sprchu,hodil jsem na sebe rychle oblečení a běžel do práce. V knihovně u pultu na mě čekal chlapec s černými vlasy a jakmile slyšel kroky,podíval se mým směrem.
,,co ty tady?" Optám se ho,když si odkládám bundu na věšák.
,,hezké přivítání,ale kde se sakra couráš Tae?Už dávno ti začala směna." Pokárá mě.
Protočím očima,protože se právě teď choval jako můj šéf,kterým není. Lehce si povzdechnu a začnu do systému načítat knihy,které se již vrátily. Práce v knihovně je strašně klidná,miluji to. Málo kdy pracuji přes víkend,ale popravdě mi to ani nevadí. Kdyby mě Yoongi nepožádal o to,jestli bych tu nemohl být s jeho nejlepším přítelem,který dnes nastupuje,tak bych teď ještě spal. Vsadím se,že Namjoon ještě spí,protože tenhle víkend tu měl být on,ale jsem tu já.
,,oh...on vlastně nastupuje ten tvůj kamarád.."Řeknu po chvíli,ale spíše pro sebe.
Na to mi Yoongi odpověděl kývnutím a lehkým úsměvem. Úsměv jsem mu oplatil a dál se věnoval práci. Vždy je zde klid,další důvod proč miluji pracovat v knihovně. Příjemná vůně knih,klid a mír,co víc si přát.
Klid naruší kroky a bouchnutí dveří,ale nevěnoval jsem tomu nějak extra pozornost. Začal jsem vnímat až když jsem uslyšel Yoongiho hlas.
,,no nene! ty ses vážně ukázal!" Řekne šťastně Yoongi,jakoby snad nevěřil,že se ukáže.
Lehce jsem nadzvedl obočí a zvedl pohled od počítače. Kousek od nás stál vysoký chlapec s havraními vlasy se samolibým úsměvem. Podle přivítání to bude asi ten Yoongiho kamarád.
,,takže Tae,představuji ti Jeona Jungkooka,který s tebou bude pracovat." Řekne Yoongi a tím prolomil ticho mezi námi. ,,Jungkooku tohle je Kim Taehyung,všechno ti tady ukáže a bude s tebou pracovat."
Chlapec s havraními vlasy mě nepříjemně skenoval pohledem. Cítil jsem se celkem dost nepříjemně v jeho přítomnosti,a to jsem ho teprve poznal. Chtěl jsem strašně moc jít pryč,protože zde panovala zvláštní atmosféra a to se mi vážně nelíbilo.
,,těší mě." Řekne Jungkook a natáhne ke mně ruku.
,,taky mě těší.." Kývnu lehce a ruku přijal.
Potřásli jsme si a ja ruku pak stáhl zpět k sobě. Yoongi s ním prohodil ještě pár slov,ale po pár minutách odešel a já s ním zůstal sám. Nevěděl jsem,jak mám začít,protože mi bylo trapně.Snažil jsem se působit vyrovnaně a klidně,mam i pocit,že se i povedlo.
,,chceš říct co a jak?" Zeptám se ho.
,,rád bych,protože mě nebaví zde stát jak solný sloup." Odpověděl.
Lehce nad tím protočím očima a šel mu ukázat celou knihovnu. Jungkook nevypadá zrovna jako člověk,co má v oblibě knihy. Ukázal jsem mu jak místa,kde se knihy nachází,šatnu,menší kuchyňku a sklad. Řekl jsem mu co bude zde dělat,protože jeho úkol je dávat knihy na své místo a rovnat je. Celou dobu mi přišlo,že vlastně mluvím sám pro sebe,což mi přililo ještě vic do ohně,ale nechal jsem to být.
Stoupl jsem si zase za pult a věnoval se práci. Chlapec s havraními vlasy ale jen stál opřený o pult a něco dělal na telefonu. Působí až děsivý dojem. Má celou potetovanou ruku a piercing ve rtu. Jeho pohled byl neutrální až chvílemi arogantní.
,,když už tu si,můžeš dělat svou práci,kterou jsem ti řekl?" Řeknu po nějaké době při pohledu na něj.
On lehce nadzvedl obočí a otočil se na mě způsobem jako bych si dovolil bůh ví co. Jazykem si protočil s piercingem,co ma ve rtu a arogantně nadzvedl obočí.
,,co jsi? můj šéf,aby jsi mi říkal co mám a nemam dělat?"
-
HAIIII
oficiálně první kapitola je tuuuu. Napsat začátek bylo těžší než jsem si myslela. Dopředu se omlouvám,protože začátky jsou většinou nudné🧍🏻doufám,že se líbí!
love yall🤍
