,,co jsi? můj šéf,aby jsi mi říkal co mám a nemam dělat?"
Lehce jsem mykl s obočím a zadíval se na něj,jestli to myslí vážně.
,,to jsem neřekl,ale když už tu pracuješ tak bys mohl aspoň pracovat a ne tu stát jako solný sloup." Poslední slova jsem zopakoval po něm schválně.
Lehce jsem pokrčil rameny a snažil se zůstat v klidu. Jeho přístup se mi opravdu nelíbí a nemyslím si,že s nim dokážu pracovat. Ne pokud bude mít takovýhle přístup.
,,a víš co ti na to řeknu já?" Nadzvedne obočí a nahne se tak,že mi naruší můj osobní prostor. ,,naser si." Ušklíbne se a s těmihle slovy odejde do menší kuchyňky.
Párkrát zamrkám a zůstanu stát na místě jako přikovaný.
Co si o sobě sakra myslí?Je tu první den a už si myslí,že mu to tu patří?
S lehkým povzdechem se vrátím zpátky do práce,protože zabývat se tím hlupcem bude ztráta času. Už z důvodu,že ho uvidím pravidelně. Bůh me asi vážně musí nenávidět,když mi prave poslal někoho takového.
-
Zbytek dne šel na můj vkus až moc v klidu. Většinou jsou tu dny v klidu,ale po té scéně s ním,mě překvapilo,že už neměl žádné kecy. Jungkook byl celý den v kuchyňce a ja všechno dělal sám. Ne že by mi to vadilo,mám rád svůj klid a rád pracuji sám aniž bych musel dávat pozor,jestli ten hlupec pracuje.
S lehkým vydechnutím odejdu do šatny a začnu si obouvat boty,abych mohl odejít.
,,hej Jeone! zavírá se." Křiknu po něm z šatny a podívám se směr kuchyňka.
Jungkook jen vyjde a rovnou v tichosti odejde.
Pro sebe zavrtím hlavou,vezmu klíče a všude rovnou zhasnu. Všechno pro jistotu ještě zkontroluji a konečně vyjdu ven. Velké dveře zamknu a pro sebe se usměju.
,,opravdu všechno kontroluješ nejmíň dvakrát? to jsou mi věci." Ozve se vedle me hlas,který jsem už dneska slyšet nechtěl.
,,ano,kontroluji vše dvakrát. Nechci,aby došlo k nehodě." Lehce myknu rameny a dám si klíče do kapsy. Chlapec s havraními vlasy mi odpoví ušklíbnutím.
,,o ne tady pan se snaží bejt dospělej."Řekne s uchechtnutím.
Jenom z jeho smíchu mě bolí hlava a rozhodnu se jeho poznámku ignorovat. Nejsem si vědom,že se snažím být dospělý. Vyspělé chování mam,toho jsem si vědom,ale mam přísného otce,takže mi normální chování na můj věk neprošlo.
Navíc, přece jen už mi je přes dvacet,měl bych se chovat na svůj věk a ne se snažit chovat jako nějaký puberťák,kterým již opravdu nejsem i v době,kdy jsem byl jsem se choval vyspěle kvůli otci.
Jeho poznámku zcela ignoruji a podívám se na něj.
,,zítra bych prosil,aby ses už zapojil do práce nebo budu nucen zavolat Namjoonovi." Řeknu s lehlým povzdechem a nadějí,že se mu rozsvítí v hlavě a bude pracovat.
,,hmmm...uvidím." Mrkne na mě a odejde si svou cestou.
Pro sebe si povzdechnu a rozejdu se po svém.
Ulice jsou poklidné a okolo mě panuje příjemná atmosféra. Jemný větřík mi opět pročesává me neupravené vlnité vlasy. Ráno jsem tak moc spěchal,že jsem úpravu vlasu kompletně musel vynechat.
Stále si nemohu pomoc,ale na Jungkookovi mi něco nehraje. Musí zde být důvod,proč nám o něm Yoongi nic neřekl. I o Jiminovi jsme tehdy věděli víc než o Jungkookovi a to Jimina znal jen krátce,ale mluvil o něm neustále. Ale Jungkook? Vůbec nic. No,skoro nic. Celá tahle situace je zvláštní.
Cestou domu se zkusim ozvat Jiminovi,jestli něco náhodou neví,protože je po Yoongiho boku celkem často,ale muj pokus je marný.
J.m.xoxo: promiň,ale nic o něm nevím ani se Yoongi nějak moc nezmiňoval,takže tady ti asi neporadím.
Když ani Jimin neví,tak je to divné.
Povzdechnu si,vejdu do svého bytu,kde mě ovane příjemná vůně domova.
Pro sebe se usměju,sundám si boty a rozejdu se do obýváku,kde sebou plácnu na gauč.
Aniž bych se vůbec někoho doprošoval tak mi v hlavě uvízl chlapec s havraními vlasy. Nevím,jestli to bude tim chováním,které mi leze už teď na nervy nebo tim,že o něm prakticky nic nevím,ale uvízl mi v hlavě.
-
HAIIII<3
kapitola prakticky o ničem,ale slibuji,že už se to začíná rozjíždět🙏🏻
budu se snažit vydávat minimálně 2x týdne kapitoly,ale nic neslibuji<3
love yaaaa xoxo
