Jungkook
Jediný zvuk rozléhající se obývákem je hlas z mého telefonu,pouze z informačního telefonátu se stal hodinový rozhovor,který jsem částečně už přestal vnímat,kvůli nedostatku spánku.
Do obývacího pokoje se začali vkrádat sluneční paprsky na znamení,že již svítá. Přál bych si,abych mohl ještě spát,nejsem zrovna ranní ptáče.
,,Kurva Hobi přestaň už jančit,věříš mi,ne snad?" Ozvu se podrážděně,protože už mam po krk Hoseoka a jeho remcání,že jeho plán nevyjde.
,,Jak mam kurva přestat jančit,když si to posral!" Vykřikne z druhe strany.
Unaveně si promnu spánky,protože na toto už nemám. Je brzy ráno a jediné co poslouchám od mého probuzení je on a jak mele o Taehyungovi.
,,Hoseoku zapomínáš stále,že mám čas než se vrátíš ty. Znám ho stále teprve chvíli tak je jasné,že to hned nevyjde. Seber se kurva a začni myslet."
,,bože,varuji tě,jestli to nevyjde." Řekne výhružně,ale já nad jeho slovy pouze protočím očima.
Jsme přátele již dlouhá léta,furt jenom vyhrožuje,ale nikdy mi nic neudělá. Momentálně je též v Kanadě kvůli něčemu pracovnímu a za několik měsíců by se měl vrátit. Proto má taky plnou kecu,bojí se,že mu nesplním úkol,který mi dal ohledně Taehyunga.
,,vyjde to,uklidní se konečně. Dej tomu měsíc možná dva a bude to. Slibuji Hobi."
Ještě spolu probereme pár věci a hovor konečně ukončíme. Bylo taky na čase.
Podívám se na hodiny,které ukazuji teprve něco málo kolem šesté. To už ani nemá cenu,abych šel spát jelikož za chvíli přijde má přítelkyně z noční.
Pustím si televizi a lehnu si na gauč,abych nabral ještě nějakou tu energii. Naspal jsem úplný hovno. Musel jsem z baru do práce me přítelkyně,abych ji donesl něco,co si nechala doma a domu abych si lehl,jsem se dostal celkem pozdě. Ze spánku mě pak vyrušil hovor Hobiho a od te doby jsem na nohách.
Z meho přemýšlení mě vyruší bouchnutí dveří což značí,že je má přítelkyně doma. Zvednu se a odejdu do chodby,abych ji přivítal.
,,Ahoj Hano." Upozorním na sebe a ona se hned otočí mým směrem.
,,Dobré ráno Jungkooku,co že jsi už vzhůru?" Usměje se a věnuje mi jemný polibek na tvář.
,,Volal mi Hobi. Ty asi půjdeš ještě spát,že?" Optám se i když odpověď znám.
,,Ano půjdu. Kolem jedenácté mě vzbuď a připravíme spolu oběd,co ty na to?"
,, To zní dobře."
Hana odejde do naši ložnice a ja konečně mohu shodit ten falešný úsměv. Je šílené,že se za jejím úsměvem skrývá kurva hnusný netvor o kterém si myslí,že nevím. Popravdě toho vím o ni víc než dost. Strašně se v mé přítomnosti přetvařuje až je mi z toho zle. Vím o tolika věcech,co dělá za mými zády a přede mnou hraje nevinnou. Nechutné.
Nechám tyto myšlenky být a odejdu si zase lehnout do obýváku na gauč. Nemá smysl se zabývat těmito myšlenkami,protože by se akorát ve mě probudil dlouho potlačovaný vztek,který stejně brzy vybublá a nebude cesty zpět.
haiiiii!
dnes je to trochu kratší snad nevadi T-T
na mém profilu je nová taekook ff takže kdo by měl zájem,můžete se kouknout;) je trochu s rozdílnou tematikou,ale snad se bude líbit!
love yall🫶🏻
