Zazvonil mi mobil.
Byl to šéf.
„ahoj, nevadilo by ti kdyby jsi zítřejší směnu měla od šesti do šesti?
Ja vím že jsi ji měla mít od šesti do jedný ale tvoje kolegyně je teď nemocná takže máš celou noc. Budeš tam ještě s Amélií takže se nemusíš ničeho bát."
„Omlouvám se ale tohle asi nepůjde nezvládla bych 12 hodin už po 7 hodinové směně mě strašně bolí hlava a dospávám to dlouho."
„Tak samozřejmě by jsi za to dostala dvojnásobný plat a to by se ti myslím hodilo"
Mlčela jsem. Nemůžu být přes dvanáct hodin zavřená v blikající hlučné místnosti ale... ty peníze potřebuju sice Amélii nemůžu vystát ale Lukáš by mi mohl dělat společnost.
„Takže jsme domluveni?"
Zeptal se docela naléhlavě ale rozhodně.
„Ano"
„Skvěle veděl jsem že mě nezklameš"
Odložila jsem mobil a promnula si obličej.
„Lukáši!" Zavolala jsem a po pár vteřinách se otevřeli dveře od mého pokoje.
„Co potřebuješ?" Řekl docela otráveně.
„Podporu" řekla jsem a složila si hlavu na pokrčená kolena.
„Chápu" řekl a zmizel za dveřmi.
Po chvíli se vrátil měl přes sebe hozenou deku a druhou hodil mě.
Podal mi lžíci a otevřel velkou zmrzlinu.
Sedl si ke mně a začal jíst.
„Tak co se děje? Poslouchám" řekl a polkl lžíci karamelové zmrzliny.
„šéf mě chce asi zničit. Dal mi 12 hodinovou směnu při nějaký show a ještě s Amélií"
Řekl jsem a zoufale si zaplnila ústa zmrzlinou.
Lukáš si povzdychl.
„achjo Kim na co všechno ty mu nekývneš"
Zakroutil hlavou a olízl lžíci.
„náhodou dneska jsem se překonala!
Nejdřív jsem mu řekla že ne ale on mi pak nabídl že mi za tu směnu zaplatí dvojnásobek"
Řekla jsem přesvědčivě a zase zabořila lžíci do zmrzliny.
„Takže tě uplatil! Hajzl..."
Pronesl a odhodil lžíci.
Když jsem nasranej jim dvakrat tak rychle a nechci bejt tlustej.
Ze slušnosti jsem odložila lžíci a chtěla zmrzlinu zavřít.
„No ty ještě jez! Však seš hubená ty můžeš jíst jak chceš." Řekl a vytrhl mi víko od zmrzliny z ruky.
„Jako bych si toho nevšimla..."
Řekla jsem otráveně a vzala si víko zpátky.
Zavřela jsem zmrzlinu a vrazila mu ji do ruky.
Můžeš jít.
„Tak já se ti snažim pomoct a ty se mi takhle odvděčíš řekl na oko uraženě Lukáš a odešel.
Bereme se jako sourozenci a to je občas výhoda ale taky se často hádame.
Zítra mám noční takže jdu spát a budu spát co nejdéle to půjde.
Než jsem šla spát podívala jsem se ještě na
sebe do zrcadla.
To jsem já
dost hubená nemůžu za to ale všichni mi to berou za zlé. už od dětství si spolužáci mysleli že fetuju a proto jsem pořád hubená ale já bych se toho v životě ani nedotkla.
Taky jsem dost malá (mám 161cm). Moje vlasy jsou hnedé až černé a dlouhé po pas.
Skoro furt si je žehlím.
Moje oči jsou modré a jsou jedna z mála věcí co se mi na mě líbí.
Zívla jsem a lehla si na postel.
Zhasla jsem světlo a rozhodla se jít spát.
Každý den před usnutím přemýšlím a doufám že se mi nějak změní život a že to nebude pořád jedna nudná rutina.
Taky pozoruju hvězdy a přemýšlím.
Kdy se mi konečně v životě stane něco co mi vyrazí dech.
Kdy konečně přijde někdo koho budu milovat?
Přemýšlím jestli jsem toho vůbec schopná...jestli nejsem jenom předurčená samotě.
