Co teď mám jako dělat?
„Ehm... ahoj" řekla jsem a čekala až někdo bude něco chtít.
Nikdo po mě nic nevyžadoval a tak jsem se pomalu přesunula ke Steinovy.
„čau" řekl klidně.
„čau? To je všechno co mi řeknes po tom co jsi zmizel a nechal mě samotnou v hotelovym pokoji na tvoje jméno?" Zašeptala jsem.
„musel jsem jít sem tak se uklidni" zasmál se.
Dramatizuju nebo si vymýšlí.
Vlastně má asi pravdu... musel do práce.
„promiň to mi nedošlo" zašeptala jsem.
„a co se tady vlastně dneska děje?"
Zeptala jsem se a rozhlédla se po místnosti.
„bude autogramiáda" zasmál se.
„na to že tady pracuješ seš docela mimo"
Jen jsem na něj hodila vražedný pohled a pak zase navázala na konverzaci.
Po cca 2 hodinách přišel šéf a řekl nějaký organizační věci který se mě netýkali a nakonec mi řekl že můžu jít domů.
„počkej Kim" řekl Stein.
„no?" Zeptala jsem se.
Už jsem chtěla domů ale když je to Stein...
„dej mi tvůj instagram" řekl a podal mi jeho mobil.
Usmála jsem se a napsala můj instagram.
Podala jsem mu mobil a Stein se jen pousmál.
„také sledovat jo?" Zasmál se.
Asi jsem trochu zčervenala a tak jsem už radši šla.
Domů jsem šla s dobrou náladou.
„Čau Luky už jsem doma!" Zařvala jsem u botníku.
„tak aspoň v tomhle jsi nelhala"
Nervozne jsem polkla a došla za nim.
„co to povídáš?" Usmála jsem se.
Lukáš se ironicky usmál.
„no tak Kim. Jak dlouho mi ještě chceš lhát?"
Znervozněla jsem.
„Lukáši netušim co to meleš."
„tak jinak.
Říkala si že jedeš k tátovi a tak jsme ti chtěl zavolat a omluvit se že jsem byl nepříjemnej.
Nezvedala si to tak jsem zavolal tvýmu tátovi a ten mi řekl že tě neviděl minimálně měsíc.
Bylo mi to divný a tak jsem zavolal tvýmu šéfovi jestli ti náhodou nedal právi navíc a hádej co? Řekl mi že si včera odešla dřív z práce s jistým zpěvákem a doprovodila ho na hotel."
Jen jsem na něj nevěřícně koukala.
„Kim nechápu proč si mi to neřekla a místo toho sis vymyslela dalších sto lží."
„promiň"
Řekla jsem a sklopila hlavu.
„Kim myslíš si že kdybys mi to řekla tak se na tebe naštvu že jsi se vyspala s tvym oblíbenym rapperem?"
Zeptal se a mě zamrazilo.
Měl pravdu. Ve všem...
Objala jsem ho.
„díky"
„za co děkuješ?" Zeptal se.
„za všechno já jsem prostě blbá a bylo toho na mě moc. Zapomenem na to?"
Usmála jsem se.
„tak jo ale ne na všechno"
Zarazila jsem se.
„řekni mi jaký to bylo"
Zasmál se.
