Mafia-HatefulLies

4.

Pohled Dmitrjho

Už je to téměř týden od doby co jsem u ni naposledy byl, od doby co tu byl strýc. Neustále mi vyvolává ať ji přenechám jemu, ať ji převezu k němu do sídla. A vzhledem k tomu, že už na mě dost tlačí mám pocit, že mi nebude zbývat nic jiného než mu vyhovět. Jen přece pořád je to můj šéf.

V tu chvíli co sedím v mojí kanceláři a dnes už podruhé se ozve vyzvánění se stejným tónem vím že budu muset nejspíše vyhovět. Zvednu mu to a v tu chvíli vím, že musím odstoupit. Začíná na mě tlačit s tím, že mě může kdykoliv odprásknout nebo mě zbavit šance abych se stal dalším nástupcem na jeho 'trůn'. To je chvíle kdy odstoupím. 

Prásknu dveřmi pracovny a sejdu schody do přízemí. Před dveřmi do chodby se nadechnu a pak je otevřu a s táckem kde je svačina v podobě toustu který mi dala služebná když si všimla kam mám cestu.

Chodba se mi zdá nekonečná, delší a delší. U dveří stojí dva bodyguardi.

,,Jděte si pro jídlo za Sovnovou." Rozkážu.

,,Ale pane-" Promluví jeden z nich.

,,Něco jsem řekl, nemyslíš kurva?" Zařvu po něm, vztek v mém těle pouze roste a jsem schopný zabíjet jako nikdy jindy. Strýc mě tak sere že se nemůžu dočkat chvilky až ho osobně odprásknu. Bodyguardi už nic nenamítají a bez ohlédnutí se vydají z chodby do kuchyně.

V kapse u kalhot najdu klíč kterým otevřu dveře. Když ji spatřím, málem ji nepoznám. Od prvního dne vypadá úplně jinak. Její černé uplé šaty jsou roztrhané, řasenku má všude kolem očí a její rudé vlasy ji padají do tváře. Je vzhůru, z toho rohu místnosti na mě působí jako nějaké zvíře. Od nosu má zaschlou krev, troška krve ji zaschla i na dlouhém krku. 

Popozvednu bradu výš abych působil, že mě její stav nevyvedl z míry. Roubík v její puse způsobuje to, že bych se nad sebou měl zamyslet. Přistoupím o malý krok blíž a ona se pohne v řetězech jakoby se chtěla rozeběhnout ke mně a roztrhat mě na malý kusy.

Svraštím obočí a pokusím se k dostat ještě blíž. Vím, že ted nemá šanci mi ublížit, ale jde z ní strach. Ne, že bych se ji bál spíš mě straší to jaké monstrum se mi povedlo z ní udělat za pouhých pár dnů. Vyndám ji roubík z pusy, ale hned odstoupím do bezpečné vzdálenosti. Nechci aby mě znovu poflusala. Jen tam stojím se skleničkou vody a táckem. Čekám než promluví. Čekám než začne řvát. Nic z toho se neděje jen zuřivě oddechuje a propichuje mě svýma tmavě zelenýma očima. Kdyby se ji do ruky dostala zbraň je mi jasné, že bez váhání střílí. Možná se ji nemám proč divit. 

,,Slečno Volkov." Promluvím nakonec svým chladným hlasem i přestože něco hluboko uvnitř mě chtělo aby byl aspoň o špetku milejší. ,,Musím vás nechat převést k mému strýci." Jídlo a pití položím vedle ni. A pak ji klíčkem uvolním věci co drží její ruce. Zbaběle odstoupím několik kroků. ,,Najezte se." Málem jsem před to narval prosím. ,,Potřebuji vás dát před cestou do kupy."

,,Nevím jestli jsem v tomhle stavu schopná pohybu pane-?" Promluví. To je poprvé co ji slyším mluvit, tedy když nepočítám ten její řev první den. Moje oči zůstanou viset na místech kde se nachází vždy její pouta a na sucho polknu. Tohle nemělo nikdy zajít tak daleko. Zabil jsem hodně lidí, mučil jsem hodně lidí, ale vždy to mělo důvod. Tohle důvod prakticky nemá. Ona je tak nevinná. Pouze cíl mého strýce.

,,Pane Vasiljeve." Přikývne a já ukleknu naproti ni. Odstraním ji rudý plamen vlasů z obličeje a ona přemýšlí jestli na mě znovu plyvnout. Na pohybu jejího těla poznám, že by mi nejraději vlepila, ale bolest v jejích rukou je silnější než touha mi vlepit.

_____________________________________________

Budu ráda za hlasy<3