Mafia-HatefulLies

10.

Pohled Vasilisi

Vasiljevovi vojáci to tu noc co jsem utekla poměrně přehnali, ale nezabili mě. Měla jsem pouze zlomenou ruku, pár modřin a zase krvácení z nosu. Možná jsem si to zasloužila. Už je to od toho téměř měsíc. Teď sedím na posteli a povídám si s Nikolajem. Přijde mi, že je tu jediný kdo mi rozumí. Není na mě hrubý, ale je poměrně milý. 

Občas skončíme u líbání a i přestože vidím, že by chtěl víc, to vždy utnu, já víc prozatím nechci. Nejsem si jistá jestli to je někdo komu chci dát svoje poprvé. Je milý a to všechno, ale necítím takové to šimrání v břiše když mě políbí. ani nic takového.

Prozatím jsme asi kamarádi, kteří se občas líbají nebo něco na ten způsob. Vlastně jsem nějak nepochopila proč mě tu drží. Občas mě zmlátí a takové věci, ale to je vše. Žádné zprávy z domova nic takového. Možná sem jednoho dne prostě staroch nakráčí a umučí mě k smrti.

,,Mám hlad." Povím když líbání začalo přesahovat v něco více. Jeho ruce klouzaly k mým stehnům a už se začínal nebezpečně přibližovat.

,,Teď?" Zafuní.

,,Jo? Problém?" Zamrkám, on nasupeně vstane a vybídne mě k tomu abych šla. Vítězně se pousměju. 

,,Proč to pokaždé přerušíš?" Zabručí nasraně a já na něj vykulím oči.

,,Prosím?" Otočím se k němu když sejdeme schody do kuchyně.

,,Já tě chci ojet Vasiliso." Nahodím vážný pohled i přestože bych se nejraději svíjela na zemi smíchem.

,,Aha." Povede se mi ze sebe dostat. ,,Hele jsi sexy a krásný, ale prostě nevím jestli to chci." Na to už nic neodpoví, vezmu si jogurt a doprovodí mě zpátky do pokoje tentokrát už zůstane za dveřmi. Možná mě trochu mrzí, že si teď nemám s kým povídat, ale na druhou stranu jsem docela ráda, že můžu být sama. Nějakým způsobem ho mám ráda, ale myslím, že z toho nic víc nebude. Možná za jiných okolností, na jiném místě by to dopadlo mezi námi jinak.

Nachvilku se mi povede usnout, i přestože je teprve odpoledne. Probudí mě otevření dveří, rychle vystřelím do sedu. Ve dveřích stojí dvě vysoké blondýnky. Zamračím se a oni přejdou s úšklebkem blíž ke mně. Dcery Vasiljeva, bomba.

,,Já jsem Veronica a tohle je Victorie." Promluví ta blíž ke mně.

,,A?" Řeknu protivně a rozespale. ,,Co já s tím?" Obě si prohodí pohledy a pak s úšklebkem přikývnou.

,,Neboj, nebudeme tak zlý." Promluví druhá a na stolek vedle mě položí rozpálenou svíčku. Polknu knedlík v krku a čekám co se bude dít dál.

,,Potřebujete něco? Ráda bych pokračovala ve spánku." Zavrčím.

,,Nikolaji." Zavolá jedna. ,,Podrž ji." Koukne se na mě a pak na tu co promluvila.

,,Jako Annastasii?" Zeptá se po chvíli ticha. Veronica přikývne. Nikolaj mě popadne za paže a já vyjeknu bolestí. Tu zlomenou ruku mám stále obvázanou a mám pocit, že tímhle stylem se bude hojit tak další tři roky.

,,Co děláte kurva?!" Křiknu po nich, ale oni mě ignorují. Snažím se bránit, ale nic nefunguje. Když Victorie poprvé přiloží rozžhavený plamen svíčky na mojí bledou kůži, vykřiknu bolestí. Je to hrozně bolestivé a pořád to opakuje akorát na jiných částí těla. ,,Nechte toho, prosím!" Dám najevo slabost když mi z očí vyteče několik velkých slz. Vše se mi po nějjaké době zamlží, už nevnímám tu bolest. Už neječím a ani se nesnažím bránit. Jsem příliš vyčerpaná.

_____________________________________________

Budu ráda za hlasy<3