Mafia-HatefulLies

7.

Pohled Vasilisi

Jak jsem slíbila, celý týden jsem se snažila držet jazyk za zuby. Občas mi z pusy něco vyletělo, ale rána do břicha mi hned připomněla slova pana Vasiljeva. Musím se pokusit přežít. Třeba se odtud ještě někdy dostanu. Za ten týden jsem se poměrně sblížila s Nikolajem. Působí v pohodě ale chvilkama z něj mám špatný pocit.

,,Víš co se s tebou chystá?" Zeptá se Nikolaj a já nesouhlasně kývnu hlavou. ,,Nemáš hlad nebo něco?" Vyzvídá když sedí vedle mě na studené podlaze.

,,Ne, ale děkuju jsi hodný."

,,Vážně bych ti moc rád pomohl, ale bohužel nemám jak." Pohladí mě Nikolaj po tváři. 

,,Vždyť já vím, netrap se. Jednou se odtud nějak dostanu. Buď mrtvá nebo živá to se neví." Zažertuju a on mě stále hladí po tváři. Ruce které teď nemám v řetězech mu propletu do vlasů. ,,Jsem ráda, že si s tebou můžu povídat." Usměju se na něj.

,,Víš, že by jsme mohli dělat více věcí než si jen povídat?" Ušklíbne se. Nevím jestli se mi líbí jak se takhle situace vyvijí, ale možná by se mi hodilo rozptýlení. Oblíznu si rty a on se mi na ně přitiskne svými. Necítím v břiše žádný roj motýlů, ale není to špatné. Jen musím doufat, že to zůstane u toho. Víc nechci.

Dveře se rozletí a spatřím v nich mladého Vasiljeva. Z tváře se mu ztratí úšklebek. ,,Vypadni vojáčku." Jeho chladný hlas se rozlehne po celé místnosti a Nikolaj sebou vystrašeně trhne. Vasiljev si Nikolaje změří znechuceným pohledem a pak přejde ke mně. ,,Pokusil se ti ublížit?" Klekne naproti mně a já se rozesměju. ,,Něco k smíchu slečno Volkov?"

,,Vlastně docela jo. Škoda že jste přišel už se začalo schylovat k něčemu zábavnějšímu." Mrknu na něj a z jeho tváře se vytratí úšklebek. Lžeš Liso. Jsi zkurvená lhářka, péro jsi ještě neměla ani v sobě takže by jsi si to těžko rozdala s nějakým chlapem ve sklepě.

,,Aha." Vstane. ,,Domluvil jsem ti pokoj který patřil mojí sestřence ať nemusíš být tady." Porozhlédne se po místnosti. Co že pro mě udělal?

,,Ehm, děkuji pane Vasiljeve." Přikývne a vydá se pryč, po chvilce zamnou dojde Nikolaj s tím, že mě má odvézt jinám. Dostala jsem pokyny, že můžu používat i oblečení té sestřenice Vasiljeva, ale neví jestli mi bude protože byla minimálně o hlavu menší. ,,Už nežije?" Zeptala jsem se staršího bodyguardy který mi rozdával pokyny.

,,Provdala se za italského mafiana takže do Itálie." Odpoví. Objevím se v hezkém, útulném pokoji. Má trochu jiný styl než já, ale zároven hezký. Lepší než být ve sklepě. Začala jsem prozkoumávat celý pokoj. Jedny dveře vedou do čisté bílé koupelny a ty druhé do obrovské šatny ze které mi málem spadla brada.

Bodyguardi se nachází před dveřmi. Rozhodnu se, že si vezmu černé volné šaty po kotníky a konečně po dvou týdnech budu moc vyměnit spodní prádlo. Cítím se trochu blbě, že se právě hrabu v cizím šatníku. Ale tak co už. Konečně ze sebe svleču velké oblečení pana Vasiljeva a vlezu si do sprchového koutu.

Pustím na sebe teplou vodu a konečně se cítím o něco lépe. Usuším se a vezmu si na sebe černé volné šaty a pod něj červené spodní prádlo s krajkou. Mokré vlasy nechám aby mi padaly do obličeje. Nazuju si černé menší podpatky ve kterých mi nejsou vidět zlámané nehty a vyjdu ze dveří. 

,,Chci vrátit panu Vasiljevovi mladšímu oblečení." Oba bodyguardi si prohodí pohledy a nakonec souhlasí.

_____________________________________________

Budu moc ráda za hlasy<3