Second Chances

| 3 | agresivní typ opilce

Bylo mu tak nějak jasné, jak jeho první týdny budou vypadat. Proto pro něj samotného bylo překvapivé, že skončil první týden v klubu. 

Sblížil se s Gavinem, poznal jeho přítelkyni Melissu. Bylo něco uklidňujícího na tom, že se mohl bavit s někým, kdo mu nepřipomínal přítele při každém pohledu. Na druhou stranu, Gavin někdy zkrátka nebral ne jako odpověď. A tak se ocitl Matt v klubu. 

Neměl na to náladu ani trochu, a tak se hned vydal k baru, aby mu pomohl s tím, udělat celý tento večer o něco snesitelnější. Objednal si to nejlevnější na menu, přece jen byl stále student. 

Jednu skleničku vypil hned. Pak objednal další tři i pro Gavina a Melissu, protože věděl, že mu později taky koupí nějaký drink. A když k ním došel, ke stolu kousek od vchodu, najednou na jeho místě naproti nim seděl Axel. 

Už z dálky si povzdechl. To se s Gavinem znal?

Přišel k nim, na Axela jen kývnul a položil skleničky před Gavina s Mel.

"Hej, Matte," zakřičel na něj Gavin přes stůl a hudbu. Matt si sedl vedle Axela. "Tohle je Axel. V ročníku s mým bráchou."

Samozřejmě. Samozřejmě, že musel být nějak spojený i s tím jediným člověkem, se kterým se tady Matt sblížil. "Já vím," zakřičel ve stejnou chvíli, jak Axel řekl, "Jsme spolubydlící."

Gavin pobaveně písknul. "No to mě poser. To je dobrá náhoda."

Matt po Axelovi letmo koukl, ale jelikož se jejich pohledy setkaly, zase rychle uhnul. Axel se k němu naklonil. "Tohle je asi to poslední místo, kde bych tě čekal."

Nápodobně, pomyslel si. Taky tady sebe nečekal. Naopak Axel ho tady nepřekvapoval. Jak mu Gavin cestou sem řekl, tohle byl ten studentský bar, hned vedle školy, a taky že se to tady jen hemžilo mladými lidmi jejich věku. 

"Jsem plný překvapení," odpověděl zpátky a usrkl si svého pití.

"To bez pochyby, jelikož o tobě nevím ani ň," odvětil Axel. 

Cítil to napětí mezi nimi a věděl, že on je jeho strůjcem. Nedokázal si ale pomoct. Nejraději by byl, kdyby vůbec nebyl nucen se s Axelem bavit, potkávat ho, což samozřejmě nebylo možné. A neznal nikoho, kdo by si s ním pokoj vyměnil, protože znal jenom Gavina a ten bydlel s Mel na bytě. 

Gavin se při pohledu uchechtl. "Je tady něco, co nevím?"

Matt nepatrně protočil očima, kupodivu to byl ale Axel, kdo promluvil. "Ne, jen jsme si s Mattem na první dobrou úplně nesedli."

Mattovi zaskočil jeho drink, protože nečekal, že to Axel tak na přímo řekne. Celý stůl se na něj otočil.

"Nemám snad pravdu?" zeptal se Axel.

"Máš, však nic neříkám," odpověděl Matt ledabyle. 

"Ty," ukázal Gavin na Matta, "jsi snad ten první člověk, kterému Axel nesednul. Vždyť ho mají všichni rádi."

Matt si to dokázal představit, protože Axel se opravdu zdál být fajn. Nedokázal jim ale vysvětlit veškerý původ jeho chování a že se mu chtělo brečet téměř pokaždé, co se na Axela podíval. 

A taky nevěděl, co v tu chvíli odpovědět. Takže nakonec vyklopil do sebe zbytek skleničky a zvedl se. "Jen si zajdu pro drink," zamumlal. Gavin a Mel se toho svého nestihli ještě ani dotknout. 

Hrál s alkoholem ten večer nebezpečnou hru, uvědomoval si to. Alkoholu se vyhýbal poslední týdny jako čert kříži, protože vždy mu přišlo, že má po noci pití depky, nedokázal si tedy představit, jak by to mohlo na něj působit v jeho momentálním stavu. Bál se, že by se mu to zalíbilo a spadl by do toho, což bylo fakt už to poslední, co potřeboval.

Tu noc mu to ale bylo očividně jedno. Gavin mu koupil dva drinky za to, jak je on taky pozval, pak si ale kupoval sám. Protože mu Gavin neustále opakoval, že by měl zpomalit, že ani nedojde na pokoj s takovou, že on se o něj starat nebude. 

To lhal, protože když Matt zvracel na záchodech, Gavin tam byl s ním. A když měl Matt přestávku mezi vyprazdňováním svého žaludku, zeptal se: "Kdo ti to vůbec zemřel?" Odmlčel se. "Protože tohle všechno má co dočinění s tím, co?"

Matt tam seděl, celý vyčerpaný, nohy roztažené před sebou, hlava opřená o chladné kachličky. Natočil ji k němu. "Nechci o tom mluvit."

"Z tvýho chování mám pocit, že bys měl," namítl Gavin. 

"Neznáme se natolik, aby tvůj názor byl v tuhle chvíli validní," namítl zpátky.

Gavin se uchechtl. "Jsi agresivní typ opilce, co? Ty já sakra nesnáším."

"Tak jdi pryč."

"Nepůjdu. Protože očividně se s tebou něco děje, očividně truchlíš a jsi můj kamarád. I když jen týden."

Matt sklopil hlavu. "Promiň. Chovám se jak kokot."

"Jo, to chováš. už jsi hotový?"

Přikývl. A hned na to začal zvracet znovu. 

Jeho hlava byla v tu chvíli příšerné místo. Byl tak zmatený, moc věcí si neuvědomoval a tak tak si další ráno tihle konverzaci s Gavinem uvědomoval. Co si ale uvědomoval dostatečně bylo, když ho někdo začal zvedat z podlahy, podepřel ho a přitom se Gavin objevil před ním, ruku v ruce s Melissou. 

Matt opilecky zvedl pohled a podíval se po své levici. Byl to Axel, kdo ho zvedl z podlahy. A měl pocit, že se s Gavinem bavili o tom, že už ho dotáhne na pokoj sám a ne, dobrý, nepotřebuje pomoc. Přece jen Matt zhubl, byl lehký. Tři měsíce zpátky by s ním měl jiné problémy. 

"Nech mě tu," přikázal Axelovi.

"Už chodí krakatice, to nechceš."

Matt zmateně trhl hlavou. Vážně řekl právě něco takového nebo byl tak opilý, že mu už nerozuměl?

"Krakatice," zopakoval.

"Ano. Taky jsem před klubem viděl smrtku, co sbírá opilý osamocený lidi, takže ti vlastně pomáhám."

"O čem to sakra mluvíš?" Podíval se na Gavina. "A čemu se ty směješ?"

"Chudák," okomentovala Mel. "Ten bude ráno zmatený."

"Já už jsem zmatený teď!" odvětil Matt. Snažil se dostat od Axela dál, ale ten ho u sebe držel pevně. A nejspíš to bylo dobře, protože pravděpodobně byl tak opilý, že by se neudržel ani na nohách. Přestal své pokusy o útěk, zamračil se na Axela. "Pusť mě."

"Ne. Skončil bys v příkopě v prvních pěti sekundách."

Matt si ani neuvědomil, že byli už venku. Nebo že Gavin a Mel už nebyli s nimi, vždyť uběhlo pět sekund od toho, co Mel promluvila (v realitě střízlivého člověka to bylo pět minut). "Chceš se vsadit?" zamumlal.

"Tak jo," odpověděl k jeho překvapení Axel a dřív, než si Matt přebral význam jeho slov, pustil ho. První dvě sekundy Matt stál. Pak zavrávoral. A pak najednou jeho tělo šlo kupředu rychleji jak jeho nohy a on spadl do příkopu, který se objevil kdo ví kde. Kupodivu? Byl celkem měkký, čerstvě posečený. 

Slyšel Axelův smích. Matt se převalil na záda a zůstal ležet, jeho pohled na smějícím se Axelovi. Který najednou zněl jako Peter, vypadal jako Peter. A jeho oči začaly opouštět slzy. 

Axel se k němu sklonil, znovu si přehodil jeho paži přes ramena a zamumlal si spíše pro sebe. "Co se s tebou sakra děje?"

Dobrá otázka, pomyslel si Matt. Jednoduchá odpověď. Tu ale dusil v sobě. 

§

ou jé, už mě to začíná bavit