„Není každý den stejný," povzdech si čaroděj. „Kdyby byl teď bych seděl doma a popíjel kafíčko," zamručel. A hledal cestu ,v lese, k jeho dávnověké přítelkyni.
Čarodějnici Amandě.
„Že já zapomněl tu mapu!" znovu zamručel. A prohledal si kapsy. Našel jen mobil. Vytáhl ho.„A s tímhle krámem já pracovat neumím, prý je to snadné, říkaly děti." mumlal.
On už tímhle zpropadeným lesem bloudil snad hodinu. A ne a ne najít onu cestu.
Začalo se stmívat. Byl naštvaný na sebe a na Amandu, že bydlí tak debilně.
Když už ji konečně našel, ozvalo se z keře u cesty vrčení. Byl zvědavý, šel se tam podívat. Odkryl větve a tam.....liška! S pěnou u huby. Zakřičel a dal se na útěk. Liška se vydala za ním. Zakopl o kořen stromu. A teď je semnou ámen, pomyslel si. Když se v tu chvíli objevilo růžové světlo, které hodilo lišku na strom, která si o něj zlomila vaz. Ohlídl se. A uviděl Amandu. Úlevně si vydechl.„Právě v čas Amando." řekl vesele.Amanda pokývala hlavou a pomohla mu vstát.„Co by sis beze mě počal." zasmála se. „Zase sis zapomněl mapu?" zeptala se s úsměvem.
„Ano," přiznal. Amanda jen nad tím zavrtěla hlavou. A řekla„Tak pojď, jdem na ten čaj."
