Jinej svět, jinej zpěv /Stein 27

Minulost je Přítomna

Nevěřím tomu musí to být zrovna on? To se přes něj nikdy nedostanu? Musela jsem zamilovat znova? Takhle to nemůže být měla jsem slzy v očích vzala jsem mikinu od Petra.

,,Petře!" bušila jsem na dveře úplně zoufalá
,,Mari?" Díval se na mě, nechápal sledoval moje slzy
,, Petře..." rozbrečela jsem se
,, Pšš... neplač Mari" přitiskl si mě k hrudi a hladil mi  vlasy
,,Ne. Ne já nemůžu " odlepila jsem se od něj a vrazila mu na hruď mikinu. Petrovi už to vše došlo.
,,Mari stůj." chytil mě za ruku když jsem chtěla jít.
,,Co!" Úplně zničená jsem se mu podívala do očí
,,Pojď si promluvit" stále mě držel u zápěstí
,, Není o čem Petře."
,,Ale je" zatáhl mě za ruku do bytu a zavřel dveře.
,,Petře tohle mi nedělej, já- já už znovu nemůžu."
,, Mari sedni si." řekl klidným hlasem ale strašně se mu klepaly vzorničky
,, Já nemůžu "
,, Anna Maria Delgdado sedni si"

Jen sem se na něj dívala sledovala jsem jeho oči stále. Byla jsem slabá. Bylo to na mě moc. Celá naše minulost je neuvěřitelně propletená s různými traumaty nás obou. Našich rodin, našich problémů bez řešení. Stála jsem tam tak dlouho že za mnou Petr znova přišel byl ticho neřekl ani slovo jen mě objal. Stály jsme tam a já jen brečela k němu na tričko.

,,Mari prosím pojď si sednout" kývla jsem a jen ho sledovala jak mě vede k pohovce
,,Řekneš mi co se stalo?"řekl když klečel u mě
,, Já- já prostě já nevím já- já jsem zjistila kdo vlastně jsi a já- já."
,, Klid všechno je v pořádku, nadechni se" hladil mi stehno
,, Já viděla to video a vše mi došlo. Já jsem prostě strašně blbá protože jsem si toho moc myslela a žila mimo realitu a já nevím co dělat Petře-"
,,Mari zklidni se, já chápu co citíš ale budeš mít záchvat. Dám ti vodu" zvedl se a šel k umyvadlu
,,Petře já tě miluju" nikdy bych to neřekla ale jsem zoufalá. Nebo spíše jsem doufala že už mu to nikdy neřeknu
,,Cože?" Jen se na mě otočil. Otočil se ve správný moment. Moment kdy jsem opět zkolabovala.

Pohled Petra:
,,Maria!! Maria kurva vzbuď se!" Dal jsem ji facku aby se probrala a ono nic nereaguje. Pane bože zrovna teď?! Za půl hodiny je check out a fakt se to nehodí v téhle situaci do prdele.

Hovor :Sofian Mejd Mejd: 21s
,,Čau co se děje Bracho?"
,, Bracho kurva dělej pojď na pokoj ke mě !"
,, Hey co se děje kámo, děsíš mě"
,,Maria zkolabovala"
,,Zase?!"

Jak jako zase? Tak tohle mi taky vystvětlí.

,,Kde je?" Vletěl sem Sofian
,, Tady na gauči, položil jsem ji"
,,Bracho ty máš amoniakum že?"
,, Jo dávám si před vystoupením"
,, Okay dones ho zlom to a dej ji to k nosu"
,, Jseš si jistej nemám páru co ji je "
,, Jo tohle mi poradila sestra když byla v nemocnici minule."
,, Okay"
,, A co se vlastně stalo?"
,, Kurva to je síla, zjistila že jsem to já a zahltila ji minulost"
,,Shiiiit, bylo to pro ni fakt kurva těžký ten den kdy zjistila že to byla sázka se ji upálil otec v jejich domě, protože ho její matka podváděla."
,, Jo to jsem pak zjistil, ale ten den jsem ji napsal že ji miluji poprvé. Už pro mě nebyla jen sázka, byla pro mě mnohem víc, tu sázku jsem zrušil a kluci ji to napsaly."
,,Jo bylo to-"

Maria se začala dusit kašlem ještě aby ne to amoniakum je silný jako prase. Neotevřela oči jen si sedla. Při sedaní mě chytla za ruku, úplně ji zmáčkla. Nedivím se ji musela být v šoku.

,,Mari?" řekl jsem klidným hlasem
,,Mari slyšíš mě!" zeptal se ji Sofian
,, Shiit měli by jste si dát sprchu hoši"

Už otevřela oči a jenom nechápavě hleděla.