Street full of cigarettes// TnT duo

Kapitola 4.

TW: ZMÍŇKA O NÁSILÍ, MARIHUANA

    Už jsem se automaticky krčil a chránil si dlaněmi hlavu. Očekával jsem, že nastane křik, že mi přiletí rána, nebo cokoli v tomhle ohledu. Jenže nic z toho se neuskutečnilo. Otec tam jen stál a koukal na mě jak na idiota. "Máš v plánu vařit oběd?" Zeptal se monotónním hlasem. "Ne." Vydechl jsem a s překvapeným výrazem jsem pomalu zavřel dveře. Co se to právě k sakru stalo?! To byla ta jediná myšlenka co jsem v hlavě měl, když jsem se zády opřel o dveře, a následně sjel dolů na zem. Tohle přece nemohl být můj otec, to nemohl být ten člověk co mlátí mě i mého mladšího bratra! Nebo snad jo? Radši už nad tím nebudu laborovat. Cheesus prostě tentokrát stál při mě. 

    Do dvou hodin jsem jen poslouchal svůj playlist a u toho si četl 'My děti z ulice ZOO', je to fajn knížka a dokonce i maturitní četba, tak proč nemít trochu náskok? Každopádně už byl čas na to, abych se sebou něco udělal. Musel jsem vypadat alespoň trochu k světu, přece jen jdu ven s Quackitym. Pustil jsem se tedy do práce. Odběhl jsem do koupeny, kde jsem něco provedl se svými vlasy. Následovalo převázání obvazů. Toho jsem se obával, protože to vždycky ten první den neskutečně bolí, ale tentokrát to bylo překvapivě skoro bezbolestné. Pak už jsem se jenom navoněl, sbalil si svůj batůžek a vyrazil jsem za Quackitym.

    Došel jsem do parku o 5 minut dřív a tak jsem si sedl na lavičku, nasadil jsem si sluchátka a pustil si písničky. To ovšem nebylo ani třeba, protože jen co jsem to udělal jsem spatřil Quackityho přicházet. Měl na sobě tmavě šedivé tričko co pro něj bylo až moc velké, takže mu bylo skoro po kolena a tak stejně velké černé kraťasy. Tak jsem si ty sluchátka opět sundal a rozešel se k němu. Ten se ke mně rozeběhl a s nadšením a energií mě pozdravil. "Hola amigo!" "Ahoj." Odvětil jsem jednoduše, Dali jsme se do rozhovoru a při tom jsem nějak procházeli parkem. Probírali jsme snad všechno. Od oblíbené barvy a toho, že je Quackity z Mexika, až po naše minulé romantické vztahy ke kterým jsme se dostali naprostou náhodou. Zjistil jsem, že i jemu nefungují vztahy stejně jako mně. Také jsem se zeptal na ta čísla na instagramu a na to mi odpověděl velmi jednoduše. "Výsledek práce streamera, ale ty jich taky nemáš nejmíň. Ty taky streamuješ?" "Jak jsi to k sakru věděl?" "Jen hádám. To, ale znamená, že někdy musíme streamovat spolu." "Ano kapitáne." Opověděl jsem s vtipem. A podobnými konverzacemi jsme strávily celé odpoledne.

    Když se začalo stmívat, tak nám došlo, že jsme ani jeden vlastně neměli večeři. Zvedli jsme se proto z lavičky na které jsme do té doby seděli a namířili jsme si to ven z parku směrem nejbližší kebab. Každý jsme si koupily klasiku a opět si sedli na lavičku, která se tentokrát nenacházela v parku, nýbrž poblíž náměstí (Rumburk inspo). Takhle jsme tak seděli dobrých pár minut v naprostém tichu. Nebylo to, ale takové to trapné nebo dusné ticho, bylo příjemné. Oba jsme tam jen tak seděli a jeden druhého jsme si občas přejeli pohledem, který zkoumal vzhled toho druhého, a občas jsme navázali i oční kontakt, ale ten jsme hned přerušili a já vždy lehce zčervenal. Když jsem to dojedl já i Quackity, tak jsem ho jako správný gentleman doprovodil domů, protože bylo už vážně pozdě, a taky už byla tma, a u něj je mnohem větší šance, že ho někdo přepadne vzhledem k jeho výšce. Na konec jsem se vydal i já nato prokleté místo, kterému pro zjednodušení říkám 'domov' (same bráško).

    Tam když jsem dorazil tak mě skoro skolil na zem ten neuvěřitelně silný zápach trávy. Na štěstí to evidentně vyplo i mého otce, protože právě ležel  jak zabitý na gauči ještě s flaškou vodky v ruce. Tak jsem se přes to dokopal do koupelny, spáchal jsem hygienu a převlékl jsem se do 'pyžama'. V pokoji jsem odkopl batoh s věcmi a došel si pro svou dávku nikotinu, kterou jsem si zapomněl vzít s sebou ven. No aspoň nemám u Quackity až tak zničenou reputaci. Po dalším krůčku blíž smrti jsem si jen dal do uší sluchátka a s plnou hlavou myšlenek na onoho černovláska jsem usl.

    Takže, doufám, že jste si užili nejkratší kapitolu vůbec. Absolutně se mi do toho nechtělo, ale vzhledem k tomu že mi tu jedna osůbka stále psala, že potřebuje kapitolu, tak je to tady. Do konce týdne zkusím ještě jednu vydat, protože pak jedeme na Máchovo jezero a tam už nebudu mít noťas, takž tam nebudu moct vydávat :[

       Nezapomeňte jíst a pít!   Vaše Bendy/Lžička

 784 slov