Těšil jsem se až dostanu prášky a uleví se mi, ale zároveň jsem se bál,
Co když mi ublíží?
Znáte ten pocit, když se vaše úzkost bojí úzkosti? Jestli ne, máte štěstí.
Moje první půlka prášku,
Projela mi tělem jako teplý mravenci.
Po nějaké chvíli jsem cítil úlevu,
Začal jsem se smát a vše těžké mi spadlo z hrudníku.
Nikdy jsem drogy nebral ani nezkoušel, ale přirovnal bych to k tomu.
Myslíte si, že antidepresiva jsou chvilková záležitost? Budu je brát chvíli a pak přestanu, aspoň já si to myslel.
Jsou mým denním rituálem 2 roky,
Po takové době už nemají takový účinek jako na začátku.
Tělo si na ně zvykne a už nemá takový obranný systém.
Samozřejmě mi pomáhají přežít každý den a každodenní úkoly,
Ale sem tam mě ta ataka potrápí.-nikdy na to nejsi sám🖤
ČTEŠ
Život s úzkostí
General FictionKaždý den se probouzet do noční můry, úzkost je jako sériový vrah, nikdy nevíš, kdy přijde, jak moc ti bude chtít ublížit.