Psycholog

-2-

18:36
Došlo mu že by mohl jít na tu párty, protože musí zjistit jestli má šanci u Dominika, jestli mu může nějak ublížit...přes jeho bráchu. Už i zjistil kde bydlí Dominik, přes instagram zjistil v kolik se tohle všechno odehrává, je celkem 'frajer' na škole kde chodí Marek. Jedou po něm holky, někdy i kluci a je dobrej sportovec, to už vypovídá vše pro to aby měl fanynky.

Stál před těma dveřma od baráku Dominika, byl bohatý, to vám může dát další skládačku. Vešel dovnitř a cítil alkohol, hned na prvním kroku se na něj koukali všichni kolem něj, co tu dělá, to ho ale nezajímalo, snažil se najít tu oběť, která mu dá šanci se nějak pomstít Dominikovi. Kde je? Musím ho co nejdříve najít, pak se s ním spřátelím a pak ho nějak ojebu-
"Nazdar Debile!"
Zrovna mu vešel do cesty, co bude dělat? Nemůže tu jen tak být, bude na očích.
"Čest, hele já hledám-"
"Co takhle dát páku?"
"To je supr, ale já hledám-"
Z pusy mu šel cítit alkohol no jasně, je namrdaný
"Tak pojď! Hej kluci, jdeme na páku!"
Po pár her a panácích se to Markovi nezdálo, všichni jsou strašně v pohodě, takhle se nikdy nechovali. Z toho všeho se mu udělalo blbě, nebyl nikdy moc odolnej proti chlastu a to už se vícekrát opil, někdy v baru, někdy sám. Šel tedy hledat záchod. Když ho konečně našel, uslyšel hudbu, nebo spíš broukání, zas tak opilý nebyl, aby se mu zdálo broukání, šel zjistit odkud se to bere... po pár krocích trefil na správný pokoj, otevřel a vešel dovnitř.

Pokoj natřený tmavě zelenou barvou, postel v rohu, malá knihovna u okna, skříň v druhém rohu pokoje a pak pracovní stůl s notebookem. Zdroj jediného světla v pokoji byl u stolku kde byl ten hnědovlasý mladík který se ho ještě dneska ve škole, zastal. Byl opřený o ruku a koukal na stůl, kde ležel malý blok.

Když uslyšel skřípání dveří v mžiku přestal s broukáním a podíval se na hlučné dveře. Když ho tam uviděl, musel se přiblížit nevěděl kdo ho navštívil s tak potichým příchodem. Když byl u dveří a vyděl na líci červenou bouli a od krve klouby, došlo mu kdo to je.
"Ehm, ahoj?"
"Nazdar? Ty jsi brácha od toho kokota?"
"A ty budeš ten zuřivý, všemi nenáviděný kazisvět"
Vůbec neznal chlapce osobně, jen mu takhle říkali lidi když o něm něco drbali nebo ho pomlouvali. Marek se naštval a vyběhl na něj
"Hej! Ty hajzle!"
Tohle nečekal a pak udělal krok dozadu. Ruce dal před sebe a když na něj Marek vyběhl, moc se sebou škubl a jeho modřiny pod trikem ho tak zaboleli že se o ně musel podržet a zasténat bolestí. To mladíka ještě více překvapilo.
"Všechno vcajku?"
"Jo?"
"To byla otázka?"
"C-co?"
Vzal Marka přes rameno a posadil ho na svou postel.
"Asi nejsi vcajku když si mi tady málem pozvracel podlahu, kterou jsem včera vysával!"
"Bože nehraj si na hrdinu--"
Sykl, ta bolest neustála, proč ho to tak bolí?
"Okej kouknu se na to, ty ruce dej na bok"
"C-co? Ne!"
Nechtěl aby někdo viděl jeho bolestivé rány, které mu Dominik a jeho parta 'frajerů' nadělila.
"Pokud mě necháš, tak ti řeknu proč tu jsi"
V tu chvíli se Marek pozastavil...takhle se s ním může sblížit.
"Fajn"
Ruce dal na bok a nechal ho ať si dělá co chce. Když ucítil jeho doteky na svém břiše, celý stuhl, tak horký ruce...na chvíli se uvolnil.
"Kurva"
Marek se na něj koukl bez emocí.
"Tak a teď chci vědět proč tu jsem"
"Ne"
"Co?!"
"Máš tu tři velké modřiny, to tě začalo bolet až teď?"
"Já-tak hele, domluvili jsme se že mi řekneš-"
Najednou nemohl mluvit, nešlo to, protože se na jeho puse objevila jeho dlaň.
"Nech mě ti pomoct"
Marek v tu chvíli stichl a stuhl, nic takového nečekal. Dal mu z pusy dlaň a postavil se.
"Pojď, v koupelně máme něco na...tohle"
Marek se mlčky postavil, nadechl se a přiměl své tělo k tomu aby se odhodlalo udělat pár kroků s tou bolestí kterou zrovna prožíval, nikdy ho to tolik nebolelo.

V koupelně vzal nějakou mast a začal tou mastí potírat modřiny na břiše, snažil se být co nejvíce jemný a opatrný.  ty modřiny musí být čerstvé Když se z jedné modřiny dostal na druhou která byla přes celý bok, Marek sykl, ale hlasitěji. vždyť jsem na to jen šáhl, jak ho to mohlo bolet? Ruku přemístil na tu menší a poslední modřinu co měl marek na půl pod kalhotama.
"Jak se j-menuješ?"
To byla nečekaná otázka která zbudila zvědavost obou očí, oba se koukli do těch očí druhého. Nečekal takovou otázku od Marka
"Sam, ty jsi Marek?"
"Hmm-mmh j-jo"
V jeho očí šel vidět vztek a smutek zároveň
"Asi ti mohlo dojít že tu jsou na tebe všichni až moc hodní, chtěli tě co nejvíce opít a pak tě nechat někde venku v nějaké čtvrti feťáků, nechápu jak si mu mohl uvěřit. Po tom všem co ti udělal"
"Kurva"
"Jo, asi tak"
"Jak se mám odtud dostat pryč když mám v prdeli břicho a-"
"Máš to čerstvý, kdo ti to udělal?"
"Co?"
Po prvé se o něj někdo takhle zajímal, na tváři se mu objevily začervenalé líčka.
"Jo a namažu ti i to na té tváři"
"Co?!ne!"
"Co je, snažím se ti pomoct!"
"Já žádnou pomoct nepotřebuju!"
Marek se postavil a snažil se otevřít dveře, Sam se už na něj hrnul, ale dostal loktem, to byl normální instinkt od Marka, i když ho to mrzelo, musel si lhát, nikoho totiž nepotřebuje, nikdy nikoho nepotřeboval. Vběhl zase na tu party odkud se také mohl dostat hlavním vchodem ven. Při tomhle všem se mu to dělo, měl zase ty stavy co vždycky, zrychlený dech, nezastavitelná bolest, protože modřiny které mu přidělil Dominik byli tím zdrojem bolesti nic se neděje, nikoho nepotřebuješ, jediný co chceš je pomsta, pomstít se Dominikovi, nikoho nepotřebuješ...
"Marku!"
Zařval Sam těsně před tím než Marek utekl jako srab, jako poražená slípka která jde na grill. Snažil se najít Sama který na něj volal, ale pak viděl kolem sebe lidi kteří na něj koukali. Proč tak nenávidí být na očích?!
"Marku"
Už si říká jen pro sebe a kouká na dveře kterými utekl Marek...Já ho zabiju
"Dominiku! Pojď se mnou!"
Zatáhl sebou Dominika, který byl zmatený co se děje, do mistnosti pro hosty, kde nikdo nebyl
"Přestaň s tím! Přestaň s tím vším co děláš Markovi!"
"Tak hele, ber to jako zábavu, to že jsi starší o dva měsíce, neznamená, že se budeš povyšovat-"
"Dominiku! Já ti to nepřikazuju, já ti chci pomoct, protože kdyby tohle zjistila mamka, byl bys tuhej...a ne v mamčiny náruče, ale v náruči cajtů, nebo věznů, vzpamatuj se! Prosím"
"Tak hele, jestli si myslíš že umřu tak si to mysly, stejně tě nemám rád, ani rodina mě nemá ráda"
"Nezatahuj do toho rodinu a náhodou tebe mají radši, všiml sis co můžeš dělat ty a já?! Já vím že si o to neříkám, ale koukej co ti dovolují! A pak se koukni co z toho vzniká!"
"Jestli myslíš Marka tak toho nech bejt! Ten je můj, je to hajzl, kterýho nemá nikdo rád!"
"A co když není tak hroznej!?"
"Co?"
"-myslím tím to, že i když ho neznám tak můžu říct že je v pohodě, to ty jsi mu zničil jeho myšlení a jeho tělo! Koukal ses někdy jak vypadají jeho modřiny?!"
"Jak to můžeš. . .ty jsi mu o tom řekl?"
Samuel se trochu otřesl.
"Jako o čem?"
Suše polkl
"Ty moc dobře víš co myslím, teď si mu teda pomohl, protože mu zničím držku! A ještě víc než kdy před tím!"
"Ne, tohle nedovolím, řeknu to mámě"
"Takže ty půjdeš žalovat mamince že ubližuju nule?!"
"O čem to zase meleš?!"
"Jdi do prdele Samueli"
Samuel pořád nepochopil proč si tohle všechno myslí... věděl že to žalování zní dětinsky, ale mu šlo o to aby už tohohle nechal, bylo to...dětinsky od obou. co teď bude dělat Marek...