𝑻𝒂𝒋𝒆𝒎𝒔𝒕𝒗𝒊̄ 𝒔𝒎𝒂𝒓𝒂𝒈𝒅𝒖

Ivelle

Prochází lesem. Pod nohama křupou větve. Dívka s hnědými vlasy, spletenými do copu. Špičatými uši a krásnou pletí. Na zádech luk a šípy. Na boku dýka. Na sobě zelený přehoz s kapucí a černé kalhoty.

Obchází les. Většinou hlídá, aby do něho nevkročil někdo cizí..tedy lidi.
Jde po cestičce, která vede z jejich městečka. Elfů bohužel ubývá než přibývá. Už dlouhá léta se nepodařilo porodit potomky. Ona je poslední elfí dítě, které se narodilo. Pokud se tak brzy nestane, elfové vymřou. Díky magické energii
,kterou jim dává půlka smaragdu se jim dařilo skvěle. Ale teď jakoby jeho síla slábla. Něco s ním není v pořádku.

Kolem ní proletí cosi malinkého. Pousměje se. Je to barevné a krásné. Je to víla. Kousek od jejich městečka je i vílí vesnice. Jsou pro elfy něco jako společníci a pomáhají elfům udržovat les čistý. Je tu i spousta jiných stvoření. Trpaslíci, kentauři, trollové, ale ti jsou přátelští.

,,Ivelle!" Zavolá kdosi za ní. Za kmenem stromu se vynoří muž. Běží k ní. Je to elfí strážce. Bílé vlasy, špičaté uši a též čistá pleť. Spěchá k Ivelle. ,,Ivelle.." Řekne udýchaně. ,,Vaše matka. Musíte jít okamžitě semnou." Ivelle zůstane stát jako opařená. Ví že její matka je těžce nemocná a kdykoliv může odejít z tohoto světa. Otec zemřel na těžkou nemoc a rozhodně nechce, aby se to stalo i její matce. Ivelle přikývne a vyrazí společně se strážcem zpátky do města.

Městečko je velké. Elfí budovy jsou většinou stavěny ve stromech, větších skalách, nebo velkých houbách. Městečko přináší spoustu zajímavostí pro elfy i jiná stvoření. Poskytuje ukrýt před nebezpečím. V samotném srdci města stojí velká budova prorostlá stromy. Jeho koruna je prorostlá z půlky zelenými a zlatavými lístky. Patří královně elfů Arien. Je něco jako bohyně, vládne celému temnému lesu a je nesmírně krásná. Ivelliina matka je její sestřenice, jsou si velmi blízké.

Ivelle spolu se strážcem rychle kráčí městečkem. Osvicuje ho ranní sluníčko. Příroda se probouzí opět k životu. Ptáčci pozpěvují, různý hmyz poletuje kolem a jdou slyšet hlasy probuzených elfů.

Zastaví se před velkými dveřmi vysokého dubu, je velký a rozvětvený. Slouží jako ošetřovna, či pečovatelský dům pro nemocné a bezmocné elfy. Ivelle se starostlivě podívá na strážce. ,,Prosím..řekněte mi, že se nic neděje." Její oči se zalesknou slzami. Strážce na její otázku neodpoví, ale Řekne. ,,Dovnitř musíte jít sama slečno. Už jsou tam všichni. Její výsost i celá rodina. Očekávají vás." Ivelle přikývne a nakonec otevře velké dveře. Naposledy se podívá na strážce a poté za sebou zavře.

Stojí v tichu. Kolem ní jen bílé stěny. Tak jak byste si asi představovali nemocnici, ale není to jen tak obyčejná nemocnice. Po všech stěnách vedou zelené liány a ve zdech jsou zlaté žilky. Z venku dub vypadá úzký, ale zdání klame. Uvnitř je prostorný a táhne se do výšky. Na úplném vrcholu, až v koruně stromu je sklená kopule. Díky ní se do stromu dostává světlo, společně ještě s menšími okny. Na zdech visí lucerny. Vzhůru vedou točité schody, a nebo se využívá i ,,LETUCHA". Letucha je velký vznášející se list, představte si list plující po vodě, akorát bez vody. Je k přepravě elfů a i jiných stvoření až do nejvyšších pokojů a lóží. O elfy se starají vynikající lékaři a sestry. Používají pouze přírodní zdroje a bylinky.

Ivelle se znepokojeně podívá nahoru. Po chvilce jí kdosi zaťuká na rameno. Ivelle se otočí a přímo před ní stojí samotná královna Arien. ,,Zdravím Ivelle.." Řekne královna sice vyrovnaným hlasem, ale jde z něj slyšet zármutek. Má na sobě modrozelené dlouhé šaty s dlouhými rukávy, sukně je lehce vlnitá. Vypadá jako vlnky moře narážející na útesy. Na jejích krásných černých vlasech, jako havraní křídla, krásně pasuje i její stříbrná koruna. Je majestátní. Jsou v ní vloženy vzácné kameny jako diamant, rubín, safír a samozřejmě smaragd.

,,Tetičko." Ivelle se roztřese a rozvlyká. Přiblíží se ke královně a rychle ji obejme. Královna Arien zůstane chvíli jen stát, ale pak její objetí opětuje. Ivelle zaboří hlavu do ďulku mezi jejími kličními kostmi a tiše zvlyká. ,,Klid mé dítě." Utěšuje ji Arien. Hladí ji po jejích hnědých vlasech. Odtáhne její hlavu ať vidí do jejího obličeje a palcem na pravé ruce jí setře slzu, která jí utekla. ,,Pojď. Musíme nahoru za ostatními a tvojí matkou. Chce se s tebou ještě naposledy rozloučit. Vím jak je to těžké, ale ty to zvládneš. Všechno bude v pořádku." Ivelle přikývne a nechá se vést za královnou. Zastaví se před schodištěm a upře zrak na letuchu vedle něj. Chvilku přemýšlí, že po tolika schodech opravdu jít nechce. I přesto, že je elfka, tolik schodů se jí vylézat nechce. Je jich přesně 700 a pokoj její matky je někde v půlce. ,,To ať tě ani nenapadne Ivelle." Napomene ji královna. ,,Letucha není pro nás. Je pouze pro nemocné a elfy co to opravdu potřebují. My si hezky vyjdeme těchto pár schodů." Ivelle si povzdychne a pak se společně s královnou vydají po točitých schodech.

Když se vlečou do schodů, míjejí spoustu zvláštních pokojů. Každý slouží k jiné léčbě. Pokoj kde se přivádí děti na svět, nebo pokoje kde se léčí různé choroby a diagnózy. Pak samozřejmě i pokoje pro lékaře a sestřičky. Matka Ivelle jí už jednou jeden ukázala. Vypadalo to tam úplně božsky. Všechno perfektně seřazené tak jak má. I postel, pokud lékaři musí zůstat přes noc. Pak taky sem tam narazí na pár posezení s občerstvením, kde právě pár elfů sedí. Královně Arien se pokloní, ale Ivelle si nehezky měří pohledem.

Po nekonečných schodech se konečně ocitnou tam kde mají být. Stojí před mramorovými dveřmi. Nad nimi je velkým písmenem napsáno ,,SMRTELNĚ NEMOCNÍ." Ivelle už okamžitě dojde co je tím myšleno. Královna zatáhne za kliku a dveře se otevřou. Vejdou do uličky kde je asi 10 pokojů. Pokoj její matky je až na samotném konci. Po stranách jsou u stěn postavené lavičky. Na jedné z nich sedí trpaslík. Vypadá opravdu děsivě. Trpaslíci jsou většinou, i když jsou malí, velmi hezcí a roztomilí. Tenhle je ale výjimkou. Tvář má plnou krvavých jizev, roztržený ret a chybí mu jedno oko. Pak její pohled přejde k jeho pravé noze. Roztřese se. Jeho noha je celá černá, jakoby celá spálená a vypadá to, že se to rozšiřuje dál. Trpaslík si všimne, že ho pozoruje a nasadí naštvaný výraz. ,,Co tak koukáte!" Vyjekne hrubým chraplavým hlasem. ,,J-já..omlouvám se." Rychle odběhne za královnou, která už je o pár metrů dál. ,,Tetičko..co se mu stalo?." Zašeptá Ivelle. Královna se na okamžik zastaví a nic neříká. Poté opět promluví. ,,Má nějakou infekci, zlato. Nikdo nedokáže přijít na to z čeho to je. Prý jen, že trpí hroznými bolestmi. Někdo říkal, že je prý jako v ohni. Je to smrtelné Ivelle. Nikdo ještě na lék nedokázal přijít. Postupně mu černá celé tělo. Je to příšerné. Tvrdil, že snědl nějakou houbu, ale zřejmě způsobuje ztrátu paměti, takže si nepamatuje kde ji našel." Ivelle se zamyslí. ,,Chudáček..kéžbych mu mohla nějak pomoci." Královna se k ní otočí a vezme její obličej do dlaní. ,,Tys byla vždycky velmi lítostivá a všem chtěla pomáhat. Každý zemřeme Ivelle. Může to být dnes, zítra, za měsíc. Nikdo neví. Smrt si nevybereš. Musíš se dívat dopředu a nemyslet pořád na všechny." Ivelle vzdychne. ,,Asi máš pravdu." Ještě naposledy se na trpaslíka ohlédne a hned poté už obě zamíří k poslednímu pokoji.