Když kouřím, tak piju /Stein27

4.

Ráno se v posteli probouzím už sama.

Vedle mě leží Petrova mikina.

Jak se tu vzala?

Netuším, asi si ji tu zapomněl.

Jdu do koupelny, pak dolů do kuchyně, kde mám připravenou snídani od mamky, která už spí po noční.

Nějak to neřeším, najím se a u mě klasická neděle.

Jdu se učit.

Nechci, ale musím.

Tudíž se učím až do večera.

Petr mi ani nenapsal, jen se vytratil, ale tak co? Je to jedno.

Jsem vlastně ráda, že chce být kamarád.

Noví kamarádi se vždy hodí.

A zrovna on vypadá jako zajímavý člověk.

Večer už jdu jen spát a další den ráno vstávám do školy.

Ráno jdu na autobus, kterým z Telnice dojedu až do Brna a jdu ke škole.

U školy se potkám s Leou, se kterou přetrpíme celý den ve škole.

Lea hned ze školy spěchá, protože podle ní je ten typek z pátku její spřízněná duše a tak za ním musí ihned jít.

Já si v klidu dám nějaké učebnice do batohu, protože zítra píšeme spoustu testů, tak abych se na ně naučila a pak už jdu ven z tohohle vězení.

,,Čau" ozve se za mnou povědomý hlas, když scházím venkovní schody.

Leknutím sebou ucuknu a otočím se.

Na schodech sedí Petr a kouří cigaretu. Při tom mě pozoruje.

,,Čau?" pozdravím spíš otázkou, protože otázkami se právě hemží moje hlava.

,,Co tak překvapená?" zasměje se a cigaretu típne o zábradlí.

,,Co tu děláš?" odpovídat na otázku otázkou je neslušný, ale teď to jinak nejde.

,,Říkalas, že studuješ zdrávku, v Brně jsou tři, ale na týhle znám Vojtěcha a vím, že sem spolu chodíte, takže prostě a jednoduše jsem tu" stoupne si přede mě

,,um.. Dobře?" nakrčím obočí. Moc mu tohle neberu. Co to má znamenat?

Dveře školy se otevřou a vyjde z nich vyšší kluk se správnými blond vlasy a hnědými oči.

Vojtěch.

Na mě hodí znechucený pohled, ale když si všimne Petra, tak se usměje se jde k nám.

,,Nazdaaar" pozdraví ho Petr

,,Čaau" pozdraví nazpátek Vojtěch a začne něco hledat v batohu.

,,Máš to jo?" zeptá se Petr

,,Mám, to nejlepší" usměje se pyšně Vojtěch.

Z batohu vytáhne pytlíček s jakýmsi bílým práškem a dá ho Petrovi do ruky.

Pak vytáhne ještě jeden, ve kterém je pravděpodobně marihuana.

Nevyznám se v takových věcech, ale marihuanu snad ještě poznám.

Podá to Petrovi a ten si to nenápadně prohlídne, pak to dá do kapsy a Vojtěchovi dá 1000 do ruky.

Ten ji přijme s úsměvem a s mávnutím odejde.

,,Co tak koukáš?" zasměje se a pozoruje mě

,,..Co?.. Jo.. um sorry, já.. musím na bus, jedu domů" otočím se na odchod, on mě chytne za rameno a otočí si mě zpátky k němu.

,,Hele, nemusíš být nasraná" dá ruku pryč a pozoruje mě.

,,Ale vždyť já nejsem, nemám proč" skřížím si ruce na prsou

,,Dobrý, ale ber to tak, že jsem byl v Brně a šel jsem sem jen pro tohle a hlavně za tebou" pokrčí nevinně rameny

,,Proč za mnou?" zeptám se

,,Protože bych s tebou chtěl trávit čas třeba?"

,,Proč bys chtěl?"

Mám moc otázek, ale na moje otázky odpovídá dalšími otázkami..

,,Protože proč ne? Jsi fajn, hodná, milá, hezká a kamarádi spolu tráví čas a kývla jsi mi na kamarádství" sjede mě pohledem

,,Jo dobře, chápu, ale měla bych jet domů, jede bus za chvíli" ukážu směrem na zastávku, která je kousek od školy.

,,Nechceš ke mně na byt?" zeptá se a podívá se směrem kam jsem ukazovala

,,Nevím, jestli je to dobrý nápad, jestli můžu a navíc bych se měla učit"

,,Ser na učení, na to budeš mít ještě času dost, užívej si trošku.. Odvezu tě pak domů a dám na tebe pozor, klidně to řekni mámě"

,,Dobře no, počkej" povzdechnu si a začnu psát mamce.

"Ahoj mami, mohla bych jít s jedním kamarádem k němu? Vrátíme se brzo, odveze mě i domů. Prosiiiiiiim"

Pošlu zprávu, na kterou mi mamka hned odpoví.

"Dobře zlato, ale dávej na sebe pozor a kdyby cokoliv, volej❤️"

Zprávu ji lajknu a kouknu na Petra, který to celé čte.

,,No vidíš, tak jdem?" zeptá se a já přikývnu.

Chytne mě za ruku a zase mě táhne za ním.

Jsem malá, ale stíhala bych ho, kdyby nedělal tak velké a rychlé kroky.

,,Zpomal, nestíhám" zmáčknu mu víc ruku, aby mě začal vnímat.

,,Jo vlastně, sorry" koukne pobaveně na mě

Dojdeme na parkoviště, na kterém je zaparkovaný Petrovo černý mercedes.

Otevře mi dveře, a když si sednu, tak je zase zavře.

Sedne si na místo řidiče a rozjede se směrem jeho byt.

Po cestě mi dá ruku na stehno.

Nevím proč, ale nějakým způsobem mi to asi ani nevadí.

Někdy trošku zmáčkne, ale je to asi i příjemný bych tak řekla..

,,Takže bydlíš tady nebo v Telnici?" zeptám se ho a koukám z okýnka na místa, které znám a projíždíme přes ně.

,,Jakobyy.. V Telnici mám barák ještě po babičce, když tam bydlela, pak se odstěhovala a barák jsem dostal já, ale v Brně máme s klukama studio a celkově je lepší mít byt v Brně, že tu můžu klidně jen přespávat, než jezdit každý den sem a tam.. Takže asi nějak i v Brně, i v Telnici bydlím" zastaví na semaforu a prstem přejede po mém stehně.

,,Jo taak, jasné, chápu" dám ruku na jeho, pak už jen mlčky jedeme k němu.