Když kouřím, tak piju /Stein27

29.

Je neděle odpoledne a od rána budíme kluky, aby vstávali a zabalili si věci, jelikož odjíždíme.

,,Tyvole, to je jak ve školce s váma" zařve David a tím upoutá pozornost nás všech.

,,Za hodinu sraz u aut, kdo nepřijde nebo přijde pozdě, tak jede domů sám" řekne, když na něj všichni koukáme a odejde nahoru do pokoje. Kluci začnou píčovat, jelikož vstávali pozdě, ale co už, já je budila.

,,Jedeme ještě do kluků studia" řekne mi Dominik a stejně jako ostatní zmizí nahoru do pokoje, kde má věci. Já jdu hned za ním.

,,Proč tam jedem?" zeptám se, když vejdu do pokoje.

,,Calin chce nahrát sloku od Jakuba" odpoví krátce a začne si skládat tričko, které spíš zmačká a hodí do tašky.

,,Pomůžu ti" vezmu to tričko a složím ho. Podává mi oblečení a já mu to skládám, až dokud to není všechno v tašce.

,,Najs, dík" usměje se Dominik a jdeme dolů za ostatníma, kteří už tam čekají. Já už jsem si též dala věci do chodby, stejně jako ostatní. Sbalila jsem si věci ráno, když ještě spali.

Do obýváku, kde chillujeme každý na svém telefonu, přijde David, který mávne rukou na ukázku toho, že už jedem. Všichni se zvednou a jdeme ven, pak do aut a jedeme k ním do studia.

,,Jsme tu" řekne Pepa, který řídil, jelikož je jako jeden z mála bez kocoviny.

Všichni vystoupí a rozejdou se směrem do studia. Chytnu Dominika za ruku, jelikož jde poslední a stáhnu ho k sobě, abych mu zašeptala do ucha ,,Kdy pojedem? Já bych radši šla jinam, než k nim"

,,Tak běž, ale opatrně a pojedeme asi až večer" pousměje se

,,Dobře, tak pa" otočím se a vydám se do ulic Brna, které procházím, až dojdu k bytovce, kde co si pamatuju bydlel Petr. Zajímalo by mě, jestli tu stále bydlí. Místo odpovědi z dveří bytovky vyjde Petr a naše pohledy se střetnou. Oba se na chvíli zastavíme a já mám pocit, že se snad zastavil i čas.

S chladným pohledem upřeným do země mě obejde a odemkne svoje auto, do kterého nastoupí a odjede.

Trošku zesmutnělá se ještě projdu po Brně. Občas mi to tu chybí, Brno mi chybí. Přemýšlela jsem, že bych se sem odstěhovala, ale zas chci být v Pardubicích, kvůli klukům a studiu, baví mě nahrávat s nimi.

Po cestě zpět do studia koupím kebab, aby se kluci alespoň najedli, určitě nejedli.

Před studiem potkám Calina, který kouří. Hned pohled přesune na mě a zůstane na mě upřeně koukat. Jen se na něj na chvilku podívám, pak pohled přesunu na zem a dojdu ke dveřím, které se chystám otevřít, ale Calin mi vezme ruku za zápěstí a tím si zaslouží můj nechápavý pohled.

,,mh?" šeptnu a on pustí moji ruku, ale pohled ze mě nespustí.

,,Jak že se jmenuješ?" zeptá se

,,Mia" šeptnu a jemu jak kdyby se rozzářily oči. ,,Proč?" zeptám se po tak minutě ticha.

,,Ty víš proč" típne cigaretu a hned mě pevně obejme.

,,No moc ne, ale dobře" ušklíbnu se a obejmu ho taky, ale rozhodně míň, než on mě. Nechtěl se bavit, ne?

,,Tolik si mi chyběla" šeptne po několika minutách, kdy se objímáme. S pusou do vlasů mě pustí.

,,mhm, ty mně taky, ale nechtěl ses bavit" pokrčím rameny

,,Ale chtěl, jen nemohl" povzdechne si a otevře mi dveře. Oba vejdeme do budovy a jdeme do studia, kde jsou ostatní kluci. Bohužel už se nestihnu zeptat, proč nemohl.