Když kouřím, tak piju

5.

Petr zaparkuje před jednou z bytovek a jdeme nahoru, kde mi ukáže kde co má a pak si společně sedneme ke stolu.

,,Co budem dělat?" zeptám se ho

,,Nevím, zas tolik jsem nepřemýšlel" pokrčí rameny

,,Máš hlad?" zeptá se mě a otevře lednici.

Upřímně? Ráno jsem se prohlížela v zrcadle a vážila jsem se.

Přibrala jsem za měsíc 4 kila za měsíc.

Nevim jak, ale rozhodně se mi to nelíbí.

Nejsem zrovna hubená ani bez čtyř kil navíc, ale tohle potřebuju schodit.

,,Nemám" i kdybych měla, tak si prostě nic nedám, musím to zhubnout.

,,Máš, ale já tu nic nemám... Objednám pizzu?" zavře lednici a otočí se na mě.

,,Objednej co chceš, budeš to jíst sám" pokrčím rameny a pozoruju ho stejně jako on mě.

,,Proč nejíš?" zeptá se mě

,,Já jím" jím, ale málo, ale když pár dní nebudu jíst, tak se nic nestane, ne?

,,Že tě furt baví mi lhát" zasměje se, vezme telefon a objedná šunkovou pizzu.

Nic mu na to neřeknu, jen ho pozoruju.

,,Pojď" mávne rukou a jde semnou na terasu, kterou tady má.

Bydlí v nejvyšším patře, tudíž vidíte krásně i na nebe a máte krásný výhled na Brno.

,,Můžeš si sednout" sedne si na jedinou židli, kterou tu má a mně dojde kam tím míří.

A ne, nebudu si sedat na něj.

,,V pohodě, postojim" otočím se zpátky a kochám se výhledem.

,,Ale notak, pojď" natáhne ke mně ruku

,,Já nechci ale" otočím se zase na něj

,,Kotě, nezlob" uchechtne se, zvedne se, dojde ke mně a za ruku si mě stejnak dotáhne kam chce.

První si sedne on, mě si posadí na sebe a dá mi ruce na boky.

,,To cos viděla u školy, s tím Vojtěchem.. Nikomu to neříkej a nech si to všechno pro sebe, jasný?" kouká mi upřeně do očí.

,,Jo, neboj" koukám mu taky do očí.

Asi jsem se zamilovala do jeho očí.

,,Už mi řekni, proč nepapáš" jeho ruce sjedou na můj zadek.

,,Já papám.." povzdechnu si a víc se na něj přitulím.

,,Je ti zima viď? Nenapadlo mě to, promiň" zvedne se i semnou, ale mě hned zase položí na židli.

Odejde do nejspíš ložnice a vrátí se s černou mikinou, kterou mi dá.

,,Děkuju" pousměju se a zvednu se, aby si mohl sednout on.

Když stojím, tak si taky obleču mikinu, která krásně voní po něm.

Stáhne si mě zase na sebe a ruce dá zpět tam kde je měl předtím.

,,Tak? A už nelži.. Snesu vše, ale nesnáším, když mi někdo lže" začne znovu po chvilce.

,,um.. Já normálně jím, nejsem nějaká, že bych nejedla vůbec.. Jen.. Teď jsem přibrala dost a tak prostě jím míň.." řeknu a radši mu dám hlavu na rameno, abych nemusela koukat do jeho krásných očí.