Teď nebo nikdy / ff MenT

1.

L: Vikunko, mas vse?
V: ano mami.
Zabrbrala Viktorka. Vikca je ma dcera s Honzou.
S Honzou uz bohuzel nejsme, jelikoz mi dost ublizil, psychicky, fyzicky by mi nikdy neudelal.
Furt ho ale i tak trosku miluju, jelikoz to byla ma treti laska a myslela jsem, ze to bude posledni.
Pomahal mi psychicky pak muj dalsi pritel, ktery me pak taky totalne poslal nekam a psychiku mi zkazil. Miluju muze.
Jsem Lucie, je mi 22 let. Mé dcere Viktorce jsou 2.
...
Vzala jsem Viktoce veci, ktere si bere k tatovi. Honza se za dva roky co spolu nejsme zmenil docela dost. Taky ho poslala nekam jedna holka, kvuli ktere spolu nejsme a on s ni vlastne uz taky neni.
Jsem rada, ze se semnou bavi aspon jeho kamaradi, Tomas s Radym.
Musim se s nim bavit jenom k vuli Viktorce, jelikoz si ji bere obcas na dva/ tri dny.
Ted prave s ni jedu na misto, kde si ji prevezme.
Dojeli jsme tam ani ne do deseti minut.
Vylezla jsem s auta, Viktorka si vzala batuzek a cekali jsme na Honzu.
V tu chvili jsem videla sveho ex po honzovi.
Martin: Ale cau, koho to vidim.
Prisel ke me uplne blizko.
L: cau, nech me byt.
Rekla jsem a odtahla jsem ho.
M: copak?
Rekl a dal mi praminek vlasu za ucho.
L: slysel jsi co jsem rikal?
M: je mi to jedno chybis mi.
Rekl zacal me libat a osahavat.
L: jdi doprdele! Prestan, je tady viktorka.
Rekla jsem. Neposlouchal. Kricela jsem branila se, Vikuska pkakala semnou. V tu chvili jsem ucitila jak ho odstrcil a dal mu fakcu.
L: Honzo! Nechte se.
Vsimla jsem si Honzy, ktery schital od neho jeste vetsi facku.
L: tahni, tahni!
Zarvala jsem jak nejvic jsem mohla a Martin nas jenom poslal do prdele a odesel.
H: vsechno dobry?
Prisel ke me honza, pohladil me po tvari a koukali si navzajem do oci.
L: spis ty jestli jses ok.
Odpovedela jsem a polozila ruku na jeho tvar a pohladila ho po ni.
H: jo dobry.
Usmal se tim jeho usmevem.
V: mami.
Rekla viktorka.
Vzala jsem si ji do naruci.
L: uz je vsechno dobry, ano?
Zaseptala jsem a davala pusinky do vlasu.
L: budes u tatinka, ten te ochrani. Ano?
V: mhm.
Koukla se na me svyma ubrecenima ockama, ve kterych byl strach. Ma oci krasne modre po Honzovi, ktere jsem na nem vzdy milovala a miluju dodnes.
L: tak pa. Miluju te, ano?
Zaseptala jsem ji. Viktorka se jenom usmala. Predala jsem ji Honzovi do naruce.
V:tata!
Krikla a objala ho.
L: ma tam vse.
Podala jsem Honzovi vikusky batoh, ktery mela na lavicce.
H: jo dobre, tak ahoj.
Rekl a usmal se na me.
L: tak papa.
Rekla jsem Viktorce a dala ji pusu na rozlocenou.
L: Cau.
Odpovedela jsem Honzovi a vydali jsme se kazdy ke svemu autu.