Teď nebo nikdy / ff MenT

14.

Honza mi udelal vytecnou snidani, po snidani jsem se oblekla a sla jsem Honzu vyprovodit do predsine.
„Diky za vytecnou snidani"
Rekla jsem a pozorovala jak si nazouva boty.
„za nic."
Odpovedel mi jen tak klidne.
Ja se jenom pousmala a odemkla Honzovi dvere.
„Tak pa"
Pri odchodu mi dal jemnou pusu a ja ho jeste naposledy pohladila po ruce a usmali se na sebe.
Jsme domluven, ze pujdeme s nima na obed a pak k nim do kanclu.
...
Je to tady, cas obedu.
Prevlekla jsem Viktorku a sebe tez.
Vzala ji sebou nejake veci a sli jsme do auta.
Dojela jsem na misto, kde jsme se domluvili.
Vyndala jsem Vikusku z autosedacky a ta uz se rozebehla ke skupince lidi, kde jsem zahledla Tomase a spolek.
Tomas si ji hned vzal do naruci a ja videla Honzu, ktery jde smerem ke mne.
Objal me a dal mi pusu.
„to jsem ti tak chybela?"
Rekla jsem do polibku.
„mozna"
Zacal mi davat polibky na krk a ja si vsimla jak se Tomas kouka smerem k nam.
„Honzi, dost. Musime jit"
„mhm"
Zamrucel a nakonec prestal. Pomohl mi vzit nejake veci, co jsem mela pro Vikusku a vydali jsme se smerem k ostatnim.
...
Stala jsem vedel Tomase a hned spustil.
„Vy jste s Honzou spolu?"
Zaseptal, aby to nikdo neslysel.
„Ne, nejsme.  Jenom mezi nami neco bylo. Ehm"
„Jo dobre"
„Vadi ti to, nebo? Ja myslela, ze jsme si uz to spolu vyrikali Tomasi."
„Vsak je mezi nami vse ok, nebo doufam v to. "
„jo, vsechno dobry. Nechci to uz resit, prosim."
„jo, promin."
Rekl Tomas a usmal se na me.
Usmev jsem mu opetovala a po chvili cekani jsme se dostali komecne dovnitr restaurace.