Teď nebo nikdy / ff MenT

7.

L: tak vikus, zitra k tatinkovi.
Rekla jsem ji a vzala ji do naruci a sli jsme zpet k autu kam jsem ji posadila do autosedacky.
V: k tatinkovi?
Zeptala se vikus, mezitim jsem si sedla za volant.
L: volal strejda tomas, ze by se chteli sejit.
V: strejda tomas.
Rekla a zasmala se.
L: mas rada strejdu tomase?
Zeptala jsem se ji.
V: joo.
Ja se jen zasmala a rozjela se smerem domu.
...
Po dvaceti minutach jsme dojeli domu.
Vysli jsme schody do bytu a pustila jsem Vikince nejakou pohadku a ja nam sla delat veceri, jelikoz je uz sest hodin.
Uvarila jsem, snedli jsme to, sli jsme se pozdeji vykoupat, uspala jsem kolem devate vikusku.
Sla jsem so koupelny a vzala si opet ziletku.
Kdyz jsem myla Vikcu tak jsem si na to vubec nevzpomela, ale ted kdyz se jdu odlicit jsem to tady zase objevila.
Uz ne, ja nechci zase spadnout do toho.
Ale udelala jsem to zas a znova, tentkrat na jine misto. Po tech strarych mam jeste cerstve strupy, jestli si toho nekdo zitra vsimne, jsem mrtva.
Udelala jsem to poprve, podruhe a do trecite vseho dobreho nejvic hluboka a silna rana.
L: shhs
Zasicela jsem jelikoz uz to dost bolelo, ale mne to pomohlo.
Ranu jsem si umyla, ale i kdyz jsem to namocila, stale krev tekla proudem.
Nasla jsem nejaky obvaz, kterym jsem si to zavala.
Umyla jsem si oblicej atd.
Sla jsem si lehnout a s myslenkami na zitrek usla.
...
Rano jsem se probudila kolem desate.
Vikca me sice probudila asi v osm, ale kdyz byla tady u me v loznici tak jeste na chvili usla.
Udelala jsem snidani, oblekla vikce saticky, ja si vzala tricko a kratase a za chvili jsme vyrazili do kanclu ke klukum.
...
T: cauu
Vsiml si me tomas, kdyz jsem vchazela dovnitr na zahradu.
L: cauu.
Prisla jsem k nemu bliz a objala ho. On me objeti prijal.
Nez jsme se odtahli tak nas uvidel honza a ja ten jeho pohled na me. Shit.
Odtahla jsem se a videla jak vikuska bezi k nemu.
V: tatii.
Krikla kdyz ho uvidela. Vzal si ji do naruce a objal ji.
H: ahoj bobinko moje.
Pohladil ji po vlaskach.
Bobinko.
Tak jsme si rikali, kdyz jsme spolu byly.
Bob a bobinka.
Bob byl Honza ja byla bobinka.
Nevim jak to vzniklo, ale vzdy se mi to libilo a vubec mi to nevadilo.
H: jsem rad, ze jsi prisla.
Zaseptal mi Honza, kdyz jsem kolem nebo prochazela, ja se jen na nej usmala a sedla si na zidly u stolu.
T: das si neco k piti?
L: jo, klido.
Odpovedela jsem se a usmala se.
H: chces videt slepicky?
Zeptal se Honza vikus.
L: co?
Byla jsem zmatena i ja.
H: tak pojd s nami.
Usmal se na me a jenom mavnul rukou.
Zvedla jsem se a sla jsem k nima dozadu na zahradu.