Jízdenky prosím - Ereri

Jízdenky prosím

„Jízdenky prosím," pronesl vysoký brunet, když vstoupil do kupé, „Jízdenky prosím, dobré ráno," usmíval se na cestující a postupně štípal jízdenky, „Jízdenky prosím," pronesl znovu, když se dostal do druhé poloviny vagonu, aby o něm věděli i ti, co ho neslyšeli.

„Jízdenky prosím, dobré ráno," usmál se brunet na blonďatou maminku s prckem, který mu podával jízdenky, „Děkuji," usmál se na klučinu a cvaknutou jízdenku mu vrátil.

„Jízdenky prosím," oznámil, když vstoupil do dalšího kupé. V kupé byl jen jeden muž. Havraní vlasy mu padali přes oči, rukou si podpíral hlavu a pravděpodobně spal. Eren si ho prohlédl od hlavy až k patě, než spatřil, že má ruku položenou na malém papírku, jeho jízdence. Eren se pro jízdenku opatrně natáhl, aby jí mohl štípnout.

„Co si myslíš, že děláš," ozval se najednou ledový hlas a propalovaly ho dvě šedé oči.

„Promiňte, nechtěl jsem nic udělat," začal se Eren zbrkle omlouvat a odtáhl se, „Jsem průvodčí a všimnul jsem si, že držíte jízdenku, tak jsem vám jí chtěl štípnout, abych vás nemusel budit" objasnil své jednání. Muž ho sledoval stále podmračeným pohledem.

„Tak to příště nedělej," odpověděl mu muž chladně. Eren na něj jen zůstal zírat. Dělal přeci jen svojí práci.

„A můžu vás nyní požádat o tu jízdenku?" zeptal se Eren a, i přesto, že byl z mužova chování poněkud rozmrzelý, se na muže před ním usmál. Ten mu jí s mírným pokýváním podal.

„Na shledanou, na shledanou, na shledanou," opakoval Eren pořád dokola, když kolem něj procházeli cestující a mířili každý svým směrem.

„Na shledanou," ozval se kousek od něj chladný hlas a když se za ním Eren otočil, spatřil muže s havraními vlasy.

„Na shledanou, hezký den," usmál se na něj Eren ještě víc, nastoupil na první schůdek, zkontroloval, že nikdo vlak nedobíhá, zapískal a odmával strojvedoucímu. Vlak se pomalu rozjel.

„Dobrý večer, kontrola jízdních dokladů," vítal Eren nové cestující a cvakal jízdenky. Měl dnes i denní i noční směnu, což nebylo obvyklé, ale jako studentovi se mu to hodilo, „Dobrý večer, jízdenky prosím," odříkal naučeně, při vstupu do kupé. Jeho pohled padl na toho malého, přísně vyhlížejícího muže z rána.

„Tentokrát nemáte v plánu si ji vzít sám?" ozval se muž a jízdenku mu podal.

„Když jste vzhůru a v tak dobré náladě, nemám důvod," odvětil s podtónem ironie Eren a jízdenku si od něj převzal.

„V dobré bych zrovna netvrdil," zamumlal si muž spíš pro sebe, ale Eren to nepřeslechl.

„Stalo se něco?" zajímal se, i když věděl, že mu do toho absolutně nic není, jenže něco v něm mu našeptávalo, že ho to zajímá. Že ho vlastně zajímá celý ten muž.

„To je osobní," vypálil na něj menší muž a v jeho šedých očích se zablesklo.

„Ano, jistě, promiňte," sklonil Eren hlavu a podal mu štípnutou jízdenku, „Příjemný zbytek cesty," pronesl nakonec Eren tiše a vydal se k dalšímu kupé.

„Erene si v cajku?" ptal se se zájmem Erenův dlouholetý přítel Armin.

„Jo, jen jsem včera dělal dvanáctku, tak jsem trochu zmordovanej," odpověděl suše Eren a promnul si unavené oči.

„A užila si to?" ozvalo se za nimi posměšně.

„Směnu, ty kreténe," zavrčel Eren na jeho odvěkého nepřítele. Dál se, díky bohu, jejich konverzace, nebo spíš hádka, rozvíjet nemohla, protože zazvonilo a do posluchárny skoro vtančila profesorka Hanji.