Dvě kopretiny v trávě
rostou vedle sebe
dotýkají se jedna druhé,
dotýkají se koncem listu.
Snad se drží za lístek,
aby se ani jedna neztratila.
Snad na sebe dávájí pozor.
Ale kdo ví?
Tehdy jsme šli kolem.
Kolem těhle kopretin.
Tehdy tam pokojné rostly
a my se na ně dívali.
Tehdy jsme si slíbili,
že na sebe dáme pozor.
Takový pozor, jako dává
kopretina na tu druhou.
My jsme ten slib slíbili.
Ale co kopretiny?
Už dlouho jsme tudy nešli.
Myslíš, že tam rostou
vedle sebe stále dál?
