Mé srdce tepe velmi rychle. Třeští hlava a pociťuji, jak mi pomalu dochází dech. Svírání hrdla jsem před pár minutami běhu přestala vnímat. V temnu ulice je ticho, lampy už dávno nesvítí. Rychlé kroky za mnou už ustávají. Dokonce i křik, na tolik, že vůbec nic neslyším, jen svůj dech.
Zastavím se, předkloním. Opřu si dlaně o kolena. Snažím se uklidnit. Ruce se mi třesou, jako listí v podzimním větru. Zajdu za roh budovy, kde si prohmatám kapsy. Vytáhnu cigaretu, ale zapalovač nemůžu za boha najít. Sakra! Zrovna, když ho nejvíce potřebuju.
,,Mohu?" promluví ke mně vstřícný hlas za mými zády, až leknutím nadskočím. Pomalu se otáčím za hlasem, doufajíc v to, že to není nějaký uchyl, co mě ohne za keřem. Nikoliv. Naproti mně stojí mladý muž se zapalovačem v ruce. Kývnu a vložím si cigaretu mezi rty. Škrtne zapalovačem a plamen osvítí jeho bledou tvář. Všimnu si inkoustu, který mu pokrývá stranu krku.
Jakmile vdechnu kouř mé tělo se dostane do klidového režimu. Zavřu oči a vydechnu.
,,Co děláš zrovna tu, tak pozdě?" zeptám se už sebevědomějším a jistějším hlasem. Vyhrne si rukávy černé mikiny. Zajímalo by mě, jak vypadá. Nevidím na něj moc dobře, proč taky. Možná to bude tou tmou, že Abby. Pousměju se sama nad svou hloupostí.
,,A co takhle, děkuji." zabručí, ale jeho hlas zní klidně. ,,Kam si se tak hrnula?" šeptne a já rázem ztuhnu, co když tu někde čeká. Musím odsud zmizet.
,,Musíme rychle pryč." zašeptám důrazně. Chci působit vážně. Myslím, že to nefunguje. Pokus byl. Nevadí.
,,Můžeš jet s námi. Jestli chceš." nabídne mi. S námi? On má přítelkyni? Těmito věcmi se teď nemůžu zabývat. Nemám moc času.
,,Dobře." zareaguji impulzivně. Přítelkyně, nepřítelkyně. Je to jedno. Hlavně, že budu pryč z tohohle města.
,,Pojď za mnou." vezme mě za zápěstí a vláčí přes uličky, až na dálnici. Kde se chystá přeběhnout všechny čtyři pruhy, až na benzínku. Když vběhne na první pruh, zastaví přímo před námi barevný karavan. Světlo karavanu nás oba dost oslepilo. Doslova moje oči!
,,Sedej!" zvýší hlas a já udělám, co mi řekl. Otevřel zadní dveře a já zaplula dovnitř.
Posadím se na zadní sedačky a on si přisedne ke mně. Jakmile se mi navrátil zrak, můžu omrknout v jakém autě a s kým to vlastně sedím. Myslím, že kdyby mě odvezli neznámo kam a znásilnily, nebo zabily. V mém životě by to bylo, jen maličkost a smrt osvobození.
Za volantem i na místě spolujezdce sedí mladíci. Po nějaké době mi dojde, že se konečně můžu podívat na mého zachránce. Nebo spíše blázna, co mi o půlnoci zapálil cigaretu, při mém útěku.
Jeho bílé vlasy mu padají do očí, které jsou čistě zelené. Ohromí mě tetování na dlaních. Po pár minutách si všimne, že ho pozoruju a podívá se mým směrem. Uhnu pohledem, ale to mi nějak nepomůže.
,,Co to tu máš?" nakrčí starostlivě obočí, když mi odhrne vlasy z čela. Jo je pravdou, že můj obličej je samá pohmožděnina a modřina. Ale mohlo mu dojít, že asi jsem si nešla o půlnoci zaběhat, jen tak pro radost. Konečky prstu mi přejede po řezné ráně na rtu a já syknu. ,,Už jsi v bezpečí. Nikdo ti nebude ubližovat. To ti slibuju." usměje se na mě. Možná je to jiskrou v jeho oku, ale mám pocit, že mu můžu věřit.
...
Zdravím mé věrné čtenáře,
Začínáme! Mám pro Vás další příběh, co Vás všechny dostane přímo do kolen a samozřejmě slzy do očí. Jste připraveni na vlnu lásky, nenávisti a extrémní touhy?
Tak čtěte dál <3
ČTEŠ
Zakázané Ovoce | Stein 27
Fanfiction,,Zakázané ovoce" - Je touha s vědomím, že k jeho získání nesmí dojít. Jedná se o něco, co někdo může chtít, ale nemůže mít. Abby je 20 letá studentka, která doma prochází naprostým peklem. Znásilňována nevlastním otcem, když matka není doma, kvůli...
