Hi Rebecca

62 3 1
                                    

,,Petře, sakra! Říkala jsem ti ať si to uklidíš!" Vyběhne za doprovodu klapotu podpatek ze dveří blondýnka v rudé krajce.

,,Rebecco, tohle je Abby." Představí mě. Já, celá v údivu. Jak zná mé jméno?

Rebecca si sepne své divoké kadeře do volného drdolu, který si žije svůj život. Vzhledem k situaci odehrávajíc se na její hlavě. Čirý oceán v jejích očích náhle pozoroval každý detail mého těla. Její osobnost je velmi osobitá, když vešla. Cítila jsem sílu- za ni schovává zranitelnost. Působí na mě dojmem velmi sebevědomím.

Pro náznak pozdravuj, jen kývla. Své plné rty podpořila rtěnkou. Oblékla si košili, kde rozepnula vrchní knoflíček- nejspíš pro zvýraznění, už tak výrazných klíčích kostí.

,,Musím jít, Renne si chce promluvit." Mírně nakrčí své obočí, když se snaží o zapnutí náušnic. Příjde k němu a věnuje mu decentní polibek.
,,Měj se." Poznamená do větru a mizí za dveřmi, ve kterých jsem před chvílí stála já. Celou místnost teď naplnilo hlasité ticho.

Petr dokončí proces oblékání finálním zapínáním kalhot. Tudíž už se na něj mužů dívat, aniž bych se měla cítit zle.

,,Odkud znáš mé jméno?" Zamumlám do naprostého ticha.

,,Řekla jsi mi ho v autě." Pravdou je, že mu to nemůžu nijak vyvrátit. Nepamatuju si.
,,Hele, vím že je teď těžko pochopitelných spousty věcí. Ale teď tě prosím- vrať se do svého pokoje." Popadne parfém a nechá ve svitu slunečních paprsků padat částečky třpytu na svou bílou košili. Tím způsobí, že se aroma rozplyne po celé místnosti.
,,Pokud to uděláš. Večer půjdeme na večeři a já ti vše osvětlím. Platí?" Protočí rty do mírného úsměvu.

Zakázané Ovoce | Stein 27Kde žijí příběhy. Začni objevovat