Call me papi /Stein27

Dítě svobody

Ona

Sedím na posteli a rozhllížím se po místnosti. Dveře jsou naproti postele, u postele z každé strany noční stolek, v rohu stůl, po pravé straně skříň a nakonec další dveře, které vedou mně zatím neznámo kam.

Neříkal nic o tom, že nemůžu otevřít tyhle dveře, takže vás asi nepřekvapí moje zvědavost a to, že jsem se zvedla a dveře otevřela.

Otevřením dveří se mi vybaví pohled na velkou koupelnu. Je tu obrovská vana, kam bych nejradši hned šla, ale nejsem si jistá, jestli můžu, tak s tím radši ještě počkám.

,,Vidím, že už jsi vzhůru" ozve se hlas chraplavý hlas za mnou a já leknutím nadskočím.

Otočím se a vidím opět blonďáka v černém tričku a kraťasech. Včera jsem neměla moc možnost si ho prohlédnout, ale teď ho konečně vidím v celé své kráse na denním světle. Nebudu lhát, je docela hezkej. Ale je to kokot a přes to nejede vlak.

,,Máš hlad?" zeptá se a já přikývnu. ,,Tak pojď" natáhne ke mně ruku a já ho chytím.

Jdeme společně do kuchyně a já si po cestě prohlížím detaily domu. Má to tu celé strašně velké, asi i útulné, ale pořádek tu moc nemá. Vše je tu různě poházené, ale nebudu lhát když řeknu, že v mém pokoji to vypadá dost podobně. Možná v tom má nějaký svůj pořádek.

,,Líbí se ti tu?" zachraptí. Jen přikývnu a už si prohlížím kuchyň, která je vážně obrovská. Vždycky jsem měla vášeň pro vaření a tohle je jako ráj. ,,Udělám vajíčka?"

,,Třeba" pokrčím rameny. Mám takový hlad, že bych snědla snad úplně vše.

,,Sem si sedneš a ani se nehneš, jasný?" ukáže na linku. Jen udělám, co chtěl a z linky se stále rozhlížím po kuchyni. ,,Co furt tak koukáš?"

,,Je to tu strašně velký" šeptnu. Jsem tady tím fascinovaná, je to tu jako ve snu. Náš dům je taky poměrně velký, ale na tenhle to rozhodně nemá.

,,Počkej, až uvidíš všechny místnosti" mávne nad tím rukou.

Po snídani, která byla opravdu vynikající jsem se přesunula zpět do pokoje, přesně jak řekl.

Zjistila jsem, že okna jsou zamčená, tudíž plány jak utéct zatím vůbec nemám a to mě sere nejvíc. Musím odsud zmizet. Nechci tu být. Ještě k tomu s ním. Kdo ví, kdy mu přepne v hlavě a bude z něj kokot? U většiny můžu to tak je, jak jsem zjistila. Na druhou stranu možná, když budu dělat vše, co bude chtít, tak se odsud dostanu dřív a bez útěku. Nevím, jak tyhle věci fungují, ale určitě nechci být jeho malinká subinka.

,,Nad čím přemýšlíš?" ozve se za mnou. Následně cítím jeho ruce kolem mého pasu.

,,Nad ničím, jen koukám"

,,Jseš si jistá?" jedním pohybem mě otočí směrem k němu a nalepí mě na okno, u kterého jsem doteď stála. Začnu zrychleně dýchat, tohle se mi nelíbí.

On

Volal mi její táta, jestli je v pohodě. Když zjistil, že jo, tak mi řekl, ať zas někdy zavolám a hovor ukončil.

Teď stojí přede mnou úplně bezbranná. Kdybych chtěl, tak s ní můžu udělat úplně cokoliv a to je na tom to nejlepší. Každej chlap by měl mít svoji malinkou subinku. Škoda, že ji budu mít jen krátce. Nebooo, kdybych ji koupil, tak už mi zůstane, ale to asi nebudu dělat. Vyhovuje mi můj svobodný život.

Všimnu si, že zrychleně dýchá a tak ze mě nějak tak omylem vyleze ,,Copak koťátko?"

,,N-nic" vykoktá a pohled upíná do mých očí. Má krásně zelené oči. Vlastně celá je krásná, ale to už jsem vám řekl.