,,Dobré ráno." Řekla mi s úsměvem a mě to zahřálo u srdce, miluju její smích.
Otočil jsem svůj zrak k oknu, který byl kousek pootevřený. Na můj obličej se zlehka dostala sluneční záře a probudila mě.
Zívnul jsem si a potom se zlehka protáhl.
,,Dobré ráno."
,,Myslím že bych měla jít domů." Řeknu chladně a kouknu se na hodiny.
Zazíval jsem a potom jsem se opřel o svoje lokty abych se mohl lépe podívat na tvoji tvář.
,,Myslíš si to opravdu nebo máš pocit, že mě otravuješ?"
Dominik je až moc chytrej. Každej jinej kluk by mi řekl "tak běž", ale on... Je starostlivý, což mě na něm přitahuje ještě víc než jeho vzhled.
,,Jo, mám pocit že tě otravuju."
Znovu jsem se uchechtnul a potom jsem se pohodlněji položil zpět na polštář. Objal jsem tě rukou okolo pasu a přitiskl tě přitom blíž k sobě.
,,Proč si to myslíš?"
,,Za ty dva dny cos pro mě vše udělal. Děláš toho pro mě dost a já... Já ti jen nadávám..."
Podíval jsem se přímo na tvou tvář.
,,Mně to vůbec nevadí co jsi mi řekla. Jen z tvého vyčerpání nebo tak něco. Nesnáším vidět tě takhle...
Jsi tak... odtažitá. Chci to napravit, aby jsi mě viděla alespoň trochu jinak. A myslím si, že se to i povedlo, ne?"
,,Myslím že když mi dáš více času bude to lepší" řeknu mu s úsměvem.
Políbil jsem tě na čelo.
,,Dám ti tolik času kolik budeš potřebovat."
,,Děkuji moc."
,,Nemáš vůbec zač, zasloužíš si to."
Začal jsem pomalu vstávat a potom jsem se posadil u okraje lůžka
,,Dnes večer mám koncert. Přijdeš se podívat?"
Jeho nabídka byla lákavá, ale musím pracovat.
,,Dneska jdu do práce..."
Chvíli jsem zůstal zticha než jsem si povzdechl.
,,Jak dlouho máš šichtu?"
,,Od desíti do desíti."
Vyčítavě jsem se na tebe podíval.
,,Do deseti hodin?!"
Jen jsem mu na to kývla.
,,Hm, nemá cenu ti připomínat, když začíná koncert, ale mám pro tebe nápad..."
,,Poslouchám." Řeknu mu a otočím se k němu abych mu viděla to obličeje.
,,Rád bych tě po koncertě vyzvedl a šel někam na drink."
,,Myslím že to necháme na jindy, budu zase utahaná. Jen ta cesta domů mě ještě víc vyčerpá." Odpovím a vidím že byl docela zklamanej, ale za to já nemůžu.
Uchechtnul jsem se a potom jsem se podíval přímo na tvou tvář.
,,A co když pro tebe přijedu...? Autem?"
,,Už zase? Nechci tě furt zatěžovat."
,,Tak si na už přestaň stěžovat že mě zatěžuješ. Já chci, abych tě odvezl."
,,Trváš na tom?"
,,Ano, trvám na tom, kotě."
,,No nic, je čas vstávat a jít do práce. Nechceš jet semnou a rovnou si tam dát nějakou snídani?" Nabídnu mu lákavou nabídku.
Znovu jsem se uchechtnul a potom jsem se zlehka protáhl.
,,Vstávat už vůbec nemám chuť... ale s tím jídlem si mě nalákala."
