End Like Me/ʸᵒᵒⁿᵐⁱⁿ

Én

"Chceš si zakouřit nebo budeš jen zírat?" zajímal se Ilsung, čímž mě vytrhnul z jistého snění. Po jeho slovech, které pronesl nerudným tónem jsem několikrát zamrkal a zaostřil pohled na vysokého kluka stojícího přede mnou s cigaretou v jedné a s krabičkou v druhé ruce. Než jsem stihl odpovědět, zaslechl jsem smích. 

Koutkem oka jsem zahlédl Yeonga, o rok staršího chlapce, který již sám držel zapálenou cigaretu mezi prsty. Měřil si mě vyzývavým pohledem, jako kdyby se nemohl dočkat mé odpovědi. 

"Um, jasně, že jo, proč myslíš, že tu jsem?" vydechl jsem nakonec a snažil se, aby v mém hlase nezaslechli nejistotu ani stopu strachu, která se mi rozlévala tělem jako černá skvrna. Ilsung se uchechtl, ale s pokrčením ramen mi cigaretu podal, načež si vytáhl jednu pro sebe a krabičku zastrčil zpět do kapsy. Z té poté vytáhl zelený clipper a škrtnul, aby si cigaretu mezi svými rty zapálil. Dlouze se nadechl a já mohl sledovat, jak se doutnající špička rozzářila odstíny rudé a oranžové barvy. 

Cigaretu vzal mezi prsty, přivřel oči a po chvíli vydechl kouř, jehož štiplavý pach zaplavila můj nos. 

Pak se znovu zahleděl na mě, s cigaretou v ruce a jistě bezradným výrazem ve tváři. "Co tu ještě chceš?" vyjel po mně a pozvedl bradu. Polkl jsem a pohledem uhnul k cigaretě. "Nemám zapík," přiznal jsem nakonec, protože jsem netušil, co jiného říct, abych tu mohl zůstat ještě o několik vteřin déle. Musel se ukázat každou chvíli a já ho nemohl prošvihnout. Ne poté, co jsem se konečně přesvědčil k tomu, se sem před začátkem školního dne vydat. 

Tentokrát promluvil Yeong: "Dej si cígo do pusy, zapálim ti, protože ty by sis nejspíš podpálil ty svý blonďatý vlasy." 

Rychleji, než jsem zamýšlel, jsem se k chlapci natočil a uposlechl jeho slova. Naštěstí jsem zůstal nohama na zemi dost na to, abych si cigaretu do úst vložil správným směrem. Kdybych si nechal připálit filtr, jistě bych tím moc dojmu neudělal. 

Než jsem se nadál, Yeong z kapsy vytáhl svůj pozlacený zippo zapalovač, škubnutím dlaně jej otevřel za doprovodu kovového cvaknutí a dlaní vytvořil clonu před větrem. Poté jsem jen slyšel další cvaknutí a záblesk ohně. "Víš, jak se to dělá, že jo?" ujišťoval se, než drobný plamen přiblížil k cigaretě dost blízko na to, aby její konec připálil. Měl jsem chuť mu odvětit, že samozřejmě vím, ale dost pravděpodobně by to skončilo tak, že bych se rozkašlal a při tom vyplivl cigaretu na zem. Bezpečnější bylo přiznat, že jsem neměl nejmenší páru o tom, jak kouřit. 

Proto jsem zavrtěl hlavou a svůj čin doprovodil slovy: "Ne, ještě jsem nekouřil." Cigareta mi skoro vypadala z úst. Očekával jsem pochlebovačný smích, ale dostalo se mi jen přikývnutí. "Až ti připálím konec, začni tahat, ale jen do pusy tak, aby se cígo rozhořelo," začal s instrukcemi, než pokračoval, olízl si suché rty: "Nepřežeň to, kouř poté vdechneš do plic a cigaretu vyndáš z pusy. Potom jenom vydechneš." Ilsung vedle nás mezitím poklidně kouřil a oba nás pozoroval. Netušil jsem, co si o mně musel myslet, ale v tuhle chvíli jsem jen poslouchal Yeongovi instrukce. Když skončil, jen jsem pomalu přikývl a zrekapituloval si v mysli všechny kroky. 

"Hlavně z toho nedělej vědu, nejsi prvák," doporučil mi poté méně vstřícně Ilsung. Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale neměl jsem tu možnost, protože mi Yeong konečně připálil cigaretu. 

Vzpomněl jsem si na jeho slova a začal opatrně, ale ne příliš pomalu vtahovat kouř do svých úst. Cítil jsem, jak mě naplnil, ale potlačil jsem nutkání nasát ho až do plic. 

Yeong se odtáhl a típnul svoji dohořelou cigaretu o oprýskanou zeď školní budovy, zatímco já jsem tu svoji odtáhl od svých úst. A až poté jsem kouř natáhl do plic.