Jak dopadají poslední kapky, které jak po okně stekly, všechny emoce po jednom dni klekly, nad tvojí památkou pláčou tvoje, jejich matky.
Jak vlastně ti to říkali, jak se snažili abys trápit se nemusel, ze všech vlastních marnotratností vyšel, názory si vyměnil na svém osobním poli.
Plody významné na něm rostly, místo nich viděl jsi můry, místo nich stály tam stvůry, které ty z onoho místa zplodily.
Nádherný den zrovna vykvetl, seděl jsi tam sám, ale oni s tebou, vysvětlilo se ti to všechno jednou větou, a on, on před tebou naposledy poklekl.
Na místě viditelném pouze oku tvému, našel jsi ty krásy, kousek po kousku, divokému, avšak tvému, nažrat dal jsi pejsku, dal jsi tím konec svému přirozenému hněvu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
