JAKO NIKDO //stein27

monstrum.

,,...oslava veliká už se chystá,
a buchet je spousta,
lahodná sousta.
Ať naše láska je vždy stejně čistá,
a pevná jako brány trám.." dozpívám poslední sloku a utlumím kytaru.

Konečně se můžu v klidu nadechnu.

Kolem mě se rozezní tleskání a veselé hlásky nemocných dětiček a pár rodičů.
Ukloním se a vesele se usměju. Není to nucený úsměv. A ani to nikdy nebyl nucený úsměv.

Ihned ke mě přiběhne prťavá holčička s hadičkou zavedenou do nosu. ,,To bylo skvělý!" zapiští a obejme mě. Ani sekundu nezaváhám a obětí ji oplatím.

,,Jsem moc ráda, že se líbilo.." zachechtám se a ucítím na hrudi příjemné teploučko, tak jako vždy když tu jsem.

,,A Júlii? Zvládla bys zahját i včelku Máju?" zašišlá další drobek, který se ke mně došoural.

,,A nebo spanžboba?" zatahá mě další prcek z druhý strany za rukáv, tomu se musím potichu uchechtnout.

,,Princezny, zase příště, ano?" ozve se na mnou odpověď spousty smutných povdychů a mě to lehce bodne. Měla bych už dávno být někde jinde, ale jak můžu opustit tyhle malý chudáčky smutné?

,,Tak dobře, ještě jednu poslední písničku, ano?"
řeknu unaveně a položím si kytaru na stehno. ,,Tak co to bude?"

,,Hlídač krav!" ,,Včelka mája!!" ,,Skákal pes!" ,,Kočičky!"

,,Bleska mekkvína" zašišlal malej chlapeček vedle mě. Pobaveně nadzvednu obočí. Ono to má nějakou písničku? To si pak musím najít.

,,Tak já něco samá vymyslím," zamyslím se co by se tak mohlo líbit..  ,,Tohle možná nebudete znát prckové, ale je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček.." začnu pomaličku drnkat a následně přidám zpěv.

,,Na dlani jednu z tvých řas, do tmy se koukám,
hraju si písničky tvý, co jsem ti psal,
je skoro půlnoc a z kostela zvon, mi noc připomíná,
půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál?

Pod polštář dopisů pár, co poslalas, dávám,
píšeš, že ráda mě máš a trápí tě stesk,
je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná,
půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál?

Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy
podved jsem všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto...

Kolikrát člověk může mít rád, tak opravdu z lásky,
dvakrát či třikrát - to ne, i jednou je dost,
je skoro půlnoc a z kostela zvon, mi noc připomíná,
půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál?

Chtěl jsem to ráno, kdy naposled snídal jsem s tebou,
ti říct, že už ti nezavolám,
pro jednu pitomou holku, pro pár nocí touhy
podved jsem všechno, o čem doma si sníš,
teď je mi to líto..." hlesnu a nechám doznít poslední akord na kytaře. Chvíli je jen ticho, ale potom se spustí hlasitý potlesk.

Zvednu zrak a naskytne se mi pohled na všechny tváře s úsměvy. Ikdyž jsou na tom ty děti jakkoliv špatně, stejně jim takováhle maličká blbost udělá radost. A mně dělá radost, že jim to dělá radost..

,,Jůlii to bylo supjj," zašišlá další holčička, která má zakryté jedno oko a nacpe mi obrázek do ruky. ,,To je pjo tebe" usměje se na mě jako sluníčko na hnoji.