nevinná kráska / stein27

15.

o tři roky později

Kiky

,,dekuju" vzala jsem si od majitele bytu klíče a vešla dovnitř. Zavřela jsem za sebou dveře a rozhlížela se po mém bytě. Přestěhovala jsem se do Brna. Je tady vysoké riziko že uvidím Petra ale myslím že už jsem se přes něj přenesla. V momentální chvíli jsem tu spíš kvůli práci než kvůli tomu že bych tu reálné chtěla žít. Dostudovala jsem vysokou a nechala se zaměstnat tady. Proto tu jsem. Jinak Ami a Šimon to vzali hopem a minuli rok se vzali. Na svatbě jsem samozřejmě byla a... byl tam i Petr ale při mém štěstí jsem ho neměla šanci vidět. Měla jsem jiné starosti. No a v momentální chvíli je Ami v osmém měsíci těhotenství. Jsem neskutečně šťastná za ni.

Do bytu mi během dvou mesicu navozili nábytek který mi pomohli složit kamarádi takže už jsem nastehovana. Konečně už tu vše mám  a můžu tu začít bydlet. A pozítří nastupuju do práce.

Petr

Nevím jak dlouho už sedíme ve studiu jen vím že pořád piju vodku. Už ani nevnímám co se mi David snaží natlouct do hlavy už dobrých pár hodin. ,,Petre bez domu" hrabl si do vlasů a já se konečně  radil do reality ,,bez nesoustredis se" ukázal na dveře. Zvedl jsem se z gauče a mlčky sel ke dveřím ,,a koukej se přes víkend srovnat!" zavolala za mnou než jsem zavřel dveře. Nevím co to je. Ale od chvíle kdy jsem ztratil svou krásku - která vlastně nikdy nebyla ma - nedokážu se soustředit na normální věci. A už je to sakra dlouho. Asi tři roky?

Procházím se nočními ulicemi Brna. Zahlédl jsem dokonalou lavičku na odpočinek. Moje nohy už mě sotva táhli. Co si budeme asi už tu pár hodin chodím. Nikdy za celé ty tři roky mi nechyběla tak jako právě poslední dva měsíce. Ztrácím pojem o čase. Rozhlížel jsem se po okolí lavičky. A v tom jsem spatřil ji. Krásku. Jde velmi rychle a míří směr kolem lavičky na které sedím. Její oči spadli na mě a její krok zpomalil.

Kiky

Panebože. On je totálně... tak za prvé je totálně ožralej a za druhé je kurva sexy. Zastavila jsem se před lavičkou na které sedí. ,,Jsi v pohodě?" prohlidla jsem si ho. Očí upinal na mě a pak se začal smát ,,doprdele ne jen ze ztracim pojem o čase já už mám i halucinace" promnul si obličej a zkontroloval jestli pořád stojím před ním. Poté si prohlédl láhev jako by zkoumal jestli v ní nebylo něco navíc. ,,Ne Petře nemáš halucinace... to jsem ja" rozhledla jsem se po okolí ,,měl bys jít domů.." uprela jsem pozornost zpět na něj. Natáhl ke mě ruku a já ustoupila ,,jsi to ty krásko" pousmál se a já si upravila kabelku má rameni. ,,Jo jsem zvedni se a bez už doku Petře.." nechci ho mít na svědomí jestli si tady neco udělá. Je toho schopný jak ho tu vidím. ,,Nemám klíče" zamumlal ,,nechal jsem je ve studiu" uchcechtl se tomu a já si upravila brýle na nosu. Vzala jsem ho za ruku a snažila se ho vytáhnout na nohy ,,no tak pomoz mi trochu... půjdeme ke mě" vyjasnila jsem mu situaci. Podařilo se mi ho vytáhnout na nohy. Ruku jsem mu přehodil přes me ramena a jednou rukou jsem mu tu ruku držela. Druhou ruku jsem mu dala kolem pasu a vedla ho ke mě do bytu.

Tak přeci je nenecháme nějak bez sebe ne?