Lídr - Strategické myšlení a vedení

Vůle

"Vůle drží spíše nás, než mi ji."

(Jaroslav Durich)

Vůle z hlediska psychologie je záměrné, vědomé úsilí směřující k dosažení cíle. Jedná se o motivované chování, které umožňuje vědomou regulaci chování.

Ve světě vůdcovství je vůle klíčovým atributem, který umožňuje lídrovi držet směr i v nejtěžších chvílích. Je to odhodlání, které nepovolí, když se věci komplikují, když se setkáme s odporem nebo nejistotou.

Vůle se často mylně zaměňuje za tvrdohlavost. Rozdíl je v tom, že vůle je vědomé a cílené úsilí směřující k dosažení určitého výsledku, zatímco tvrdohlavost je slepé trvání na něčem, i když to není ku prospěchu věci. Lídr s vůlí je flexibilní a otevřený novým informacím, ale nikdy nenechá ztroskotat svůj hlavní cíl.

"Ať už si myslíš, že to dokážeš, nebo že to nezvládneš, pokaždé máš pravdu."

 (Henry Ford)

Tento citát výstižně popisuje roli vůle ve spojení s přesvědčením. Lidé jednají v souladu s tím, v co věří. Pokud věříme, že něco dokážeme, naše vůle nás vede k tomu, abychom vytrvali i v náročných situacích. Naopak, pokud jsme přesvědčeni, že na něco nestačíme, naše vůle slábne a snadno se vzdáme. Vůdci proto musí pracovat na posilování nejen vlastní vůle, ale i přesvědčení svého týmu.

Vůle je v tomto smyslu poháněna vírou ve vlastní schopnosti a v konečný cíl. Je to vnitřní síla, která nám pomáhá překonávat pochybnosti a obavy, a zároveň motivuje ostatní k tomu, aby věřili ve společnou vizi.

Efekt sebenaplňujícího proroctví

Sebenaplňující se proroctví (self-fulfilling prophecy) je fenomén, který popisuje, jak naše očekávání o budoucnosti mohou ovlivnit naše chování tak, že tato očekávání skutečně vedou k jejich naplnění. Jinými slovy, pokud věříme, že něco dokážeme, naše víra nám pomůže jednat způsobem, který tento výsledek přinese. Naopak pokud pochybujeme o úspěchu, můžeme nevědomky jednat tak, aby se naše obavy naplnily.

Citát Henryho Forda, "Ať už si myslíš, že to dokážeš, nebo že to nezvládneš, pokaždé máš pravdu," výstižně shrnuje základní princip sebenaplňujícího se proroctví. Tento jev má hluboké kořeny ve výzkumu lidského chování a psychologie.

Historie konceptu

Termín „sebenaplňující se proroctví" poprvé formuloval americký sociolog Robert K. Merton v roce 1948. Merton definoval tento jev jako proces, kdy „původně nepravdivé předpovědi nebo očekávání způsobí, že se stanou pravdivými, a to díky chování, které tato očekávání vyvolávají."

Fungování sebenaplňujícího se proroctví

Očekávání: Nejdříve máme určitou představu nebo očekávání o situaci nebo výsledku. Toto očekávání může být pozitivní (věřím, že uspěju) nebo negativní (bojím se, že neuspěju).

Chování: Na základě našeho očekávání přizpůsobujeme své chování. Pokud věříme, že máme šanci uspět, přistupujeme k úkolu s větším odhodláním, pracujeme více a s větší důvěrou v sebe. Naopak pokud očekáváme neúspěch, naše úsilí může být vlažné a naše chování nerozhodné, což snižuje šance na úspěch.