Navždy tvůj pegas.

1.

„jo mami už budu vystupovat.. neboj budu na tebe čekat... ano nic sem si nezapomněla... dobře..zatím, ahoj" zavěsila jsem telefon a schovala ho do své kapsy u mikiny.

„konečná stanice Brno"

ozvalo se po celém vlaku.

Postupně jsem uklízela věci které jsem si po cestě vyndala při jízdě abych se nenudila (knížku, sluchátka a tak dále).

Vytáhla jsem madlo od kufru a pevně jsem ho stiskla. Na záda jsem si dala celkem přecpaný batoh.

Vlak se zastavil a já mohla vyjít.

Rozhlížela jsem se okolo sebe ale mamku nebo bratra jsem nikde neviděla.

Vyndala jsem si s kapsy mobil a začala jsem psát bratrovy.

Já: no tak kde jste? Vystoupila jsem z vlaku.

Bratr (Dan): snažíme se zaparkovat. Mamka je strašně nervózní bože 🙄

Já: tak neparkujte jdu za vámi.

Bratr (Dan): to bych byl rad. Nemůže přestat mluvit od rána jak se moc těší.

Já: zkus jí zklidnit, jsem celkem unavena 😂

Bratr (Dan): pokusím se ale nic neslibuju 💀

Dan je můj mladší bratr. Žije tu z mamkou a k otcovi nejezdi. Je mu 15 let.. jsme od sebe 8 let.. to je strašní jak ten čas letí.

Vyšla jsem s nádraží. Hledala jsem mele černé auto který se snaží zaparkovat.

Konečné jsem je viděla. Rozešla jsem se směrem k autu, hned jak mě mamka spatřila tak vylezla s auta a běžela mě obejmout „moc si mi chyběla beruško" pevně mě svírala v jejím náručí „ty mě taky mami.." pustila jsem kufr a oběma rukama jsem ji obejmula.

Když mě mamka pustila vzala jsem si zpátky kufr a šly jsme k autu.

S auta vystoupil Dan a nastavil ruku „doufám ze nejsi na tohle až moc stará" uchechtl se a pozvedl obočí. Znovu jsem pustila kufr a plácla jsem si s nim „zas tak stará nejsem" rozcuchala jsem mu vlasy, a šla jsem si dát kufr do kufru.

Time skip!

Konečně po asi půl hodině jsme dojeli do mého rodného města u Brna Zbyšov. Měla jsem to tu jako malá rada, ale pak se otec odstěhoval a jednoho z nás (mě nebo Dana) si musel vzít do své péče, ale nezapoměla jsem jak se tu všichni bavi. Není to Praha ale miluju Brno.

Vystoupili jsme u rodineho domu. Vzala jsem si všechny moje věci a šla jsem před dveře.

„vzpomínky že?" pousmála se mamka a já jen kývla hlavou.

Mamka otevřela dveře a postupně všichni jsme vešli dovnitř.

„Rachel.. tvůj pokoje jsme trochu rekonstruovali aby jsi si ho mohla udělat podle sebe. Máš tam postel jednu velkou skříň a židli ze stolem" pronesla mamka když si svlékala bundu „dobře, dekuju" znovu jsem popadla kufr a šla nahoru do druhého patra.

Přesně si pamatuju kde je můj pokoj. Vešla jsem do posledních dveří u menšího okna na straně.

Vypadal stejně ale úplně jinak.

Je to zvláštní se po takové době vrátit do domu plných vzpomínek. Položila jsem kufr do rohu pokoje a lehla jsem si do postele.

V tom mi za brněl mobil.

Andy: čau, všimla jsem si že se ti změnila poloha.

Já: ahoj Andy, ty jo tebe jsem dlouho neviděla.

Andy: no právě, ale furt mám tvou polohu a všímala jsem si ze jsi v Brně.

Andy: a napadlo mě jestli by jsi nechtěla zajít na kafe. Dlouho jsme se neviděli a mame si co říct, a taky mam překvápko ☺️

Já: moc rada půjdu. Kdy by jsi mohla? Já můžu dneska ale zítra už ne.

Andy: dobře, tak dneska ve 4 na náměstí? Šlo by?

Já: šlo by, budu se těšit ❤️

Andy: dobře, taky se budu těšit ❤️

Andy je moje nejlepší kámoška už od narození. Bohužel ja jsem se stehovala za otcem do Prahy, a už jsme si nějak moc nepsali a ani neviděli. Je o dva roky mladší než já.

Zvedla jsem se od mobilu a začala jsem s kufru tahat věci co bych si mohla vzít ma sebe a rovnou jsem dávala ostatní oblečení do skříně.

Time skip!

Polovinu kufru už mám ve skříni a pořád tu je dost prostorná. Možná půjdu na nákupy.

Můj batoh už je taky celí prázdný.

Oblékla jsem se a začala jsem se připravovat na setkání s Andy.

Když jsem byla připravena vzala jsem si kabelku a naházel do ní věci jako je mobil, peníze, klíče, elektronku, cigarety a zapalovač.

Seběhla jsem dolu a vyděla jsem jak mamka stoji v kuchyni a dělá nejspíš večeři.

„mami, dneska půjde ven s Andy. Jen aby jsi věděla" usmála jsem se a ona se na mě otočila „dobře, užij si to" vřele kývla hlavou a otočila se znovu k vaření.

Vešla jsem do chodby a začala jsem se obouvat.

„čau, koupíš mi Gran Turismo 7? Musí to být hlavně PS5" zjevil se u mě bratr „a jak mám vědět jak to vypadá?" ušklíbla jsem se na něj a on přidrzle vzdychl „je to video hra ale musí být na tom napsáno PS5... ja ti to pošlu" řekl znuděně a poslal mi to.

„vždyť to stojí 1000! to mi vrátíš jasny!?" zděsila jsem se. Nechápu proč jsou tak drahý, vždyť je to úplně k hovnu.

„jo, teď nemám ale až budu mít dám ti to" ušklíbl se tím svím ksichtem a poplácal mě po rameni „díky" otočil se a šel do toho svého kumbálu nahoru nebo-li do svého pokoje.

__________________

Mame tu první díl.

Není to nic moc ale je to jen začátek.

Budu rada za hvězdy nebo za komentáře.

- ❤️